Udeřená/Zlomená
Cítím se zlomená, když slza stéká
hořká pravda vyšla napovrch
a mé plány zbortily se jako domečky z karet,
realita mě přenesla přes krutou lež..
Další doufání v něco je marné
pravda bolí jako ještě nic
a i když jsem od ní na krok oddálena
přesto chci vědět o všem víc...
Ne, takhle to nemůže být, říkám si v duchu
přitom stín tmavý mě provází
ano, hraju na všechny , jak jsem v pohodě,
přitom křivě míjím cíl..
Však s krutou pravdou nemůžu se svěřit nikomu,
dusím v sobě temno a strach,
a mám potřebu plakat...
Proč?...
Dál poslouchám....
Zpověď jedné dívky, která se dostává ze dna
a přitom na něj znovu padá
vinou všech okolo
Jsem zaposlouchaný do jejího hlasu
a topím se v jejích očích...
jako by mi něco připomínaly
Stejný osud....
Stejný osud...

Podívejme se na to kolik v naší České republice žije lidí, jsou na světě města, kde žije více lidí než v celé naší republice, ano jsme statisticky někde na konci, co se týká množství lidí a naší ekonomiky, pro migranty jsme jenom tranzitní zemí. Pokud v USA zastavím na vesnici starého černocha a optám se jej, co ví o České republice, tak si nás bude plést s nějakou cizí republikou a neukáže mě na mapě kde je naše republika. Nebo se podívejme na vynálezy a umění, nemáme ani inteligenci a umělce co by nás dokázali proslavit, je to tady konec světa kde žijí jenom samí ubožáci a zoufalci co chodí naříkat v depresi na sociální sítě.
