Udeřená/Zlomená
Cítím se zlomená, když slza stéká
hořká pravda vyšla napovrch
a mé plány zbortily se jako domečky z karet,
realita mě přenesla přes krutou lež..
Další doufání v něco je marné
pravda bolí jako ještě nic
a i když jsem od ní na krok oddálena
přesto chci vědět o všem víc...
Ne, takhle to nemůže být, říkám si v duchu
přitom stín tmavý mě provází
ano, hraju na všechny , jak jsem v pohodě,
přitom křivě míjím cíl..
Však s krutou pravdou nemůžu se svěřit nikomu,
dusím v sobě temno a strach,
a mám potřebu plakat...
Proč?...
Dál poslouchám....
Zpověď jedné dívky, která se dostává ze dna
a přitom na něj znovu padá
vinou všech okolo
Jsem zaposlouchaný do jejího hlasu
a topím se v jejích očích...
jako by mi něco připomínaly
Stejný osud....
Stejný osud...




