Ráda bych vám představila svůj výtvor, který je opět poezie. Tohle je trochu zvláštní a u mě docela i neobvyklý způsob básně, jelikož píšu většinou smutné. Tuto bych hodnotila jako neutrální. Nevím, jestli se vám báseň bude líbit, tak mi kdyžtak prosím do komentářů napište, jaký na ni máte názor, děkuji moc. :-)
Temný a neobjevitelný les
Hvězdy nade mnou,
a milióny očí,
nese se tmou,
a vítr tiše hučí.
Vane ze špatné strany,
jako tornádo když začíná,
a svět je jich plný,
přitom jen malá pustina.
Zdá se marné je pozorovat,
matné je podezírat,
a kdyby někdo chtěl odporovat,
bude každý tiše zírat.
Tóny temných lesů
se tiše nesou krajem
zpěvné, až z nich se třesu
a zároveň pláču blahem.
Tiché noční tóny
jež rozprostírají se v lesích
jsou jako zvony
a každého děsí.

