Duben 2016

Strach ve studně

17. dubna 2016 v 20:37 | Jojo |  Moje básnířské umění
Strach ve studně
Můj strach snad zmizí někde v dáli,
a byla bych trochu šťastná
moje vlasy by ve větru tajuplně vlály
v nitru duše bezstarostná...

Snad bude mi dopřáno trochu štěstí
a ty hádky, které ničí moje srdce
odplují, půjde vše snadně a hladce
a neucítím dávku jedem smrtící..

Já propadám se do hluboké studny,
studny, ze které není úniku
kéž bych napila se zázračné vody
a byla v bezpečném úkrytu.

Před hádkami, které mi ničí srdce,
zrušilo by se to napětí
a já bych zase mohla hladce
spadnout do tvého objetí...

Život na vlnách - 3.kapitola

10. dubna 2016 v 6:13 | Jojo |  Život na vlnách
water
Až konečně nadešel víkend, víkend, který jsem dychtivě přivolávala. A byl tu.
Vím jistě, že jsem se na víkend pořádně těšila. Ale pak jsem akorát byla zklamaná, když jsem uslyšela slova hádky, která mě čím dál víc ranila. Neviděla jsem východisko, které by vedlo z těch věčných hádek plných sprostých či vulgárních výrazů, vyhrožování nebo vět jako: ,, To bude mít dohru. "
Tuhle větu jsem slyšela často, nýbrž ne od mamky, ale od taťky. Někdy jsem ani nechápala, jak je možné, že může být takový na mamku. A měla jsem čím dál větší deprese. Uznejte, koho by tohle neničilo poslouchat 24 hodin denně? No dobře, když se začali hádat, často jsem si také do uší dávala sluchátka, bohužel ale nemají takovou hlasitost, aby tohle všechno nešlo slyšet.

Takže jsem se stala ještě uzavřenější, tichou holkou, která myslela jen na to, proč se zase budou hádat. Ale já se mamce už vůbec nedivím. Taťka na tom měl největší podíl.
Na těch hádkách .. divím se, že vůbec ještě mám sílu fungovat. Nejradši bych fakt skočila z mostu, protože mě to fakt ničí. Taky se divím mamce, že tohle peklo ustojí a za to ji taky obdivuju.
Je vskutku silný člověk. Nemyslím tím to, že by měla převelikou sílu a svaly, ale právě to, že všechno tohle utrpení dokáže ustát.

Být já na jejím místě, asi bych se složila a byla hromádka neštěstí. Každopádně ještě jednou zopakuji, že má můj velký obdiv.. A taky si vážím toho, jak se o nás mamka stará. Narozdíl od taťky se nás alespoň zeptá, co ve škole, jak se máte, co je nového a podobné otázky. Nicméně, jak mně ty otázky lezly na nervy, teď jsem za ně neskutečně vděčná. Protože taťka se o nás v podstatě nezajímá. A děsí mě představa, až se dozvím všechny podrobnosti, kvůli kterým se hádají. Snad se to někdy vše vyřeší... Moc bych si to přála.

Utrpení, pláč a krev

9. dubna 2016 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

Utrpení, pláč a krev
Nešťastný pláč slyším v dáli,
ostatní jako by se ještě smáli..
Dítě vystaveno krutému utrpení,
které zanedlouho výbuch změní.

Slyším křik v dálce, pak jejich ubohý smích,
jim ani nedochází, jaký stihli spáchat hřích
strachem křičím také stále silněji
svoji záchranu přijímám stále mylněji.

Utrpení, krev, všude kolem splín
stupňuje se v boji,
a já čekám, kdy se ze snu probudím
a ochráním mysl svoji.

8.4. - ROK VÝROČÍ BLOGU!

8. dubna 2016 v 6:13 | Jojo |  Co se jinam nevešlo
Pro někoho den jako každý jiný. Pro někoho den veselý a pro někoho smutný. Nicméně tu visí jedna událost ve vzduchu, která dnes potřebuje pořádně oslavit!
Ptáte se, co že je to tak výjimečného? Pro někoho ne, pro mě však ano. Přece ..

ROK VÝROČÍ BLOGU FLOVERS-KING.BLOG.CZ!!

Ano, je to neuvěřitelné, i já tomu zpočátku nevěřila. Ale je tomu tak! Rok uplynul jako voda a blog má výročí! :) Již jeden rok je tu tento blog se mnou, sdílela jsem s ním snad všechny chvíle radosti, smutku i zklamání.
Nicméně musím poděkovat hlavně vám, čtenářům. Jsem vám neskutěčně vděčná, že tento blog čtete, přidáváte komentáře. Na blogu tu byla asi jedna největší pauza, za což se omlouvám, ale v tu dobu jsem vážně neměla nápady ani chuť na psaní. A nucené články kolikrát ani nestojí za to. Usmívající se
Proto bych chtěla poděkovat každému, kdo tento blog byť jen jednou okomentoval, navštívil a nebo šířil dál. Za všechnu podporu jsem strašně vděčná, protože bez vás by tento blog nebyl!

happy birthday

Život na vlnách - 2.kapitola

7. dubna 2016 v 13:33 | Jojo |  Život na vlnách
water
Druhý den...
Probudila jsem se. Crrrr! Uslyšela jsem budík, a i když jsem byla ještě polorozespalá, budík byl, je a bude prostě znamení, že není víkend.
,, Achjo, " povzdechla jsem si. Musím do školy, ať se mi chce nebo ne. Vstávám v půl sedmé, protože školu mám od mého bydliště trošku dál.
Než jsem se probudila, uběhlo pět minut. Potom jsem se probrala, vyčistila si zuby, učesala vlasy, oblékla se a nasnídala. I když se mně kolikrát po ránu jíst nechce, musím. Mamka řekne, že málo jím a tím to končí. No dobře... Vím, že jím o trošku míň, ale nejsem člověk, který váží sto kilo, tudíž toho do sebe nemůže naházet kvantum.
No a pak jsem šla do školy. Moje (spíše naše) jediné štěstí je, že nás mamka někdy i autem vozí do školy, někdy zase jdeme pěšky, je to velmi střídavé. Říkáte si asi, nás? Kdo je ten druhý člověk?
Aha, jaksi jsem se vám zapomněla zmínit o mé sestře. Jmenuje se Sofie, pokud chcete vědět její věk, tak je jí sedm let. Čemu se ale divím je to, že se kolikrát pohádáme a pak se zase usmíříme.
Ale abych neříkala jen o mé sestře: Do školy jsem přišla s absolutní nechutí. Dnes máme šest hodin: matematiku, fyziku, dějepis, hudebku, angličtinu a francouzštinu. V podstatě jediné, co mě na dnešním dnu ve škole bavilo, byla hudebka a francouzština.
Jinak jsem se nemohla na učení absolutně vůbec soustředit. Byla jsem jakási zpomalená, nebo jak to říct. Jistě jsem věděla jen to, že za mou nesoustředěnost a jiné myšlenky mohou pouze hádky z domova.
Poslední dobou bylo chodit domů něco strašného. Denně jsem slyšela hádky, když jsem přicházela ze školy. A ačkoliv jsem to nechtěla slyšet a vnímat, nešlo to. Nejde přeslechnout něco, co mě v srdci raní .. navíc .. situace se stupňovala.. Byla jsem nesoustředěná, ztrácela jsem kamarády a kamarádky a moje srdce bylo rozcupované na kusy..

Feelings love

6. dubna 2016 v 11:37 | Jojo |  Videa
Tady máte mou složenou melodii, doufám, že se vám bude aspoň trochu líbit. :)