Den zazáří na mne svým jasným světlem,
já do rukou beru papír a tuž
náhle ochrání mě svým krásným teplem
a na rtech mých se skví růž.
Možná proto, že život kdysi zdál se být jiný,
teď plní se můj velký sen
a kdekdo by vám řekl že ani z poloviny
necítí se tak žádná z žen.
Mou hlavou ale otázka se míhá,
jaktože teď šťastnou jsem tu já?
Vždyť má mysl šťastné lidi stíhá
a proto špatný pocit teď má....
Kladu si otázku: Co je to štěstí?
Snad to co právě prožívám
mé sny všechnu budoucnost věští
a já jim často věřívám.
Přece naskytla se možnost,
zase šťastná být,
a minulost,
na tu zbytečné je špínu lít.
Přece pociťuji štěstí
a tentokrát si nemyslím, že je to jen zdání
a budoucnost
jen dobré vzpomínky mi představí...
Kdo ví, možná dobrá nálada,
vskutku vydrží až do konce života,
a v životě mém vyskytne se jen samá zábava,
a ulítostněná nebude ani minuta... 

Pěkné veršování. Přeju ti, aby se ti splnilo o čem píšeš