Mnou převtělená duše
jako bych ji neznala...
přitom jsem to jenom já
tvdé rány dostala...
Ona neuměla smát se, žít
věčně byla v depresích...
a svou cestou neuměla jít
nemohla svůj názor mít...
Pak se ale objevil kluk, říkal si Honza
ten uměl vykouzlit úsměv za každé situace
a i když se to nezdá...
Změnil k lepšímu kus mojí duše...

Krásná báseň! Je vidět, že si do ni dala spoustu citů!