Ahoj..
Dnešní článek prostě bude (opět) kecací. Bude to proud mých myšlenek...
Dneska jsme s rodinou byli ve Valticích v nemocnici stavit se za dědem. Nechci tu rozepisovat, proč je v nemocnici.. Jen se chci vypsat.
Když jsme tam přijeli (byli jsme tam už několikrát), okamžitě mi začalo být úzko. Viděla jsem, jak jsou ti lidé, kteří tam jsou, bezbranní, jak se trápí ... bylo mi jich líto, a nejvíc samozřejmě dědy.
Bylo mi jich strašně moc líto, že jsou skoro sami.. Musí jim to být strašně dlouhé.. A málem mi z očí tekly slzy.
Chci jen říct, že je mi jich strašně líto a mrzí mě to, hlavně to, že děda musí být v nemocnici..

Krásně jsi to napsala, i když je to tak smutné. Je to ale běh života a ten se nedá ovlivnit. Přeji všem krásný a šťastný nový rok a hlavně zdraví.