Seděla nedaleko velkého stromu. Plakala.
V dáli viděla velké světlo, které jí mělo ukazovat cestu. Ona ale stále smutnila, seděla jako hromádka neštěstí a nezmohla se na slovo. Svou lásku chtěla dát jen jednomu chlapci - jenže jeho i její rodiče zakázali, aby se stýkali.
Neznáte důvod? Dívce je třináct let a chlapci šestnáct. Oba se trápí, protože jejich láska se stala zakázanou láskou. Amy tu sedí a neví, co bude dál.
Lesy šumí a ona pláče. Pláče usedavě a nešťastně. Jakoby ji stromy utěšovaly... Své myšlenky však zahání bleskurychle pryč.
,, Pouhá hloupost. " , pronese tiše.
Toto byla jenom krátká povídka, měla vyznačovat to, že láska je bolestivá ale přitom i krásná. Ať už někdy pláčeš z jakéhokoliv důvodu, snaž se, aby se příště tvůj pláč neopakoval. Vím, že je to těžké, ale zkus to. Ty to dokážeš.
Zdroj obrázku

Hezké, ale je pravda, že pláč vážně někdy nejde zadržet...