close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Prosinec 2015

Hledání sama sebe - aneb co se to se mnou dělo?

7. prosince 2015 v 17:25 | Jojo |  Malá zamyšlení
Dlouho jsem hledala sama sebe, svou cestu... A nakonec jsem našla. Toto bude spíš takový článek o mě, o mé cestě, o tom, jak dlouho jsem hledala své ...

R. 2009 jsem nastoupila do školy, do 1.třídy. Strašně jsem se těšila, najdu si kamarády a budu šťastná. Ano, byla jsem šťastná ve škole. Ale to trvalo zhruba do páté třídy, kdy se ke mě začali chovat zvláštně..

Kladla jsem si otázku, proč to tak je. Proč jsem najednou tak špatná? Byla jsem smutná, deprese každý den a bavil se se mnou ve třídě maximálně tak jeden člověk.

To hledání sama sebe mě trvalo dost dlouho. Skoro dva celé roky. Dva celé roky, ve kterých jsem stihla mnohokrát zabrečet, mnohokrát jsem se chtěla změnit a být jako oni.

Po těch dvou dlouhých rocích mě ale vlastně došlo, že už nebudu hledět na ostatní, jak mě pomlouvají, je to zbytečné. Ano, neříkám, že občas nezabrečím nad věcmi, jako je toto, ale snažím se. Vím, že podle nich nebudu nikdy dokonalá, jenom páte kolo u vozu. Už mi to došlo.

Všechny posměšky jsem hodila takřka za hlavu. Došlo mi, že jinak bych se snad musela utrápit, kdybych každý den kvůli tomuto brečela.

V jednu dobu za ty dva roky jsem se chtěla změnit, ale dobře že jsem to neudělala.

,, Člověk se narodil jako originál, proto by neměl umírat jako kopie. "

harry potter

Mikulášská nadílka 2015 na Hlíně!

6. prosince 2015 v 17:23 | Jojo
Ahoj,
jak jistě víte, včera byl Mikuláš. A dostala jsem vážně obrovskou nadílku, kterou jsem ani nečekala a bylo to velký překvapení, protože tam v té nadílce se letos neobjevilo ani jedno uhlí. Smějící se
No, nebudu zdržovat, tady máte fotky z nadílky u babičky:


To je jenom u jedné babičky a u nás toho bylo tolik, že se to ani nedalo vyfotit dohromady a to ještě nemluvím o nadílce u strejdů a tet, které jsme si ještě nevyzvedli.
No a k hlinskému Mikuláši se váže ještě taková moje story, která se mě včera stala. Smějící se

No, Mikuláš přišel velmi pozdě, ale přece přišel :D. A víte co byla sranda? Že čerti čekali za oknem a Mikuláše a anděla babička pustila dál :D. No a tak Mikuláš řekl: ,, Řekněte nám nějakou básničku.. "
Nejvtipnější na tom bylo, že já žádnou básničku neznala, takže jsem zazpívala Tichou noc a sestra zarecitovala básničku. No a víte co na tom bylo nejlepší? Že budu hrát v divadle, dostala jsem nabídku, takže jsem celá šťastná, jsem si to vždycky přála.

Mikuláš 2015 beautiful!! :)

No a ještě video z pouštění balonků lidí:


Roomtour

6. prosince 2015 v 6:13 | Jojo |  Videa
Ahoj,
tentokrát jsem tu s Roomtour! Doufám, že se vám video bude líbit a do komentářů mi určitě napište svoje názory,děkuju:)


Vánoční malování poslepu

5. prosince 2015 v 14:09 | Jojo |  Videa
Ahoj,
mám zde nové video, určitě se mrkněte, budu jen ráda:


Važte si andělů

5. prosince 2015 v 6:13 | Jojo
Ano, zvláštní nadpis, ale dnešní článek o tomto opravdu je.
Chtěla bych říct, že je vždycky jen pár těch hodných lidiček, co nás mnohdy drží nad vodou, nenechají nás spadnout na dno. Takových lidí je opravdu vážně jen pár.

A tento článek je vlastně poděkování všem těmto andělům, kteří mě pomáhají. Alespoň já je za anděly považuji. Je to opravdu jen pár lidí, ale kdybych je neměla, tak vážně nevím, co bych dělala.

Nechci zde zatím nikoho jmenovat, ale tito lidé mi pomohli vyrovnat se mnohokrát s bolestí, která mě stíhala, když na mě padaly deprese a úzkosti. Do smrti jim budu vděčná.

Proto si važte všech lidí, kteří vám rozumí, nepodrazí vás (nikdy) a mají vás rádi. Vždyť takových lidí je velice málo.

,, Pravý přítel přichází, když ostatní odchází.. "

Co si vlastně představíme pod pojmem sen?

4. prosince 2015 v 6:13 | Jojo |  Malá zamyšlení
Každý si pod tímto slovem složeném ze tří písmen představí něco jiného a to je právě na tom to nejlepší.

Jsou asi dva významy tohoto slova:

První význam je sen (jako cíl), kdy chceme něčeho dosáhnout, např. budeme mít lepší známky.
No a druhý význam spočívá v tom, že se nám sen zdál. Může být jakýkoliv (strašidelný, krásný, zamilovaný, romantický, dobrodružný,.. ).

Toto slovo je ale kouzelné už jen tím, že každý si pod slovem sen (cíl) představí něco jiného. Někdo má sen se stát třeba zpěvákem nebo herečkou, pro někoho znamená sen vydat vlastní knihu. Pro každého něco jiného.

Sny, které se nám zdály, můžou být jakékoliv a každý si pod slovem sen, který se mu zdál, představí něco jiného.

Sen a sen se píše stejně, ale pokaždé má jiný význam.

A co si pod slovem sen a sen představujete Vy?


Za 2 dny Mikuláš, čert a anděl. Kdo se těší na nadílku?

3. prosince 2015 v 6:13 | Jojo |  Co se jinam nevešlo
Kdo by se netěšil na Mikuláše, čerta a anděla? Vždyť ten kdo byl hodný, nemusí se ničeho bát, čerti ho neodnesou, říká se.

No. Teď bych se trošku chtěla zaměřit na mé dřívější obavy. Představte si (vím, že se přesně u téhle věty zasmějete) , že jsem se až do svých jedenácti let čertů bála. Žila jsem v domnění, že existuje nějaké to peklo, kam by mě mohli odnést. :D

Ve škole to bylo v pohodě, tam jsem se jaksi cítila v bezpečí. Jenže postupem času .. postupem času jsem si začala být vědoma, nebo mě to tak alespoň říkali, že pokud budu zlá po celý rok, vážně mě odnesou.

Ale naštěstí se tak nestalo (nečekaně) a nikdy mě neodnesli. Uf.. :D
Musela jsem vždycky říct básničku (hezky přednést :D ) , ale víte co bylo zajímavé? Každý rok jsem s nadílkou dostávala i uhlí, no to bylo něco. Jenže já z toho vůbec skleslá nebyla. :D
Spíš jsem si užívala nadílky.

V nadílce jsem objevila všechno možné: Oplatky, hrozny, ovoce, ořechy a další, ale toho uhlí tam vlastně taky bylo, a kolik. :D

No, snad už se čertů nebudu muset bát. :D

foto033.jpg

Takhle pomalovaná a usměvavá od ucha k uchu jsem byla myslím v třetí třídě. Jsem ta nalevo, vpravo je moje kamarádka. :-)

Báli jste se čertů vy? Těšíte se na nadílku? :D

Zpěv

2. prosince 2015 v 19:33 | Jojo |  Co se jinam nevešlo
Zdravím všechny,
dnes bych se chtěla tak trošku rozepsat o tom, co pro mě znamená zpěv a hudba. Vím, že jsem již několik takových článků psala, ale dneska to bude snad zcela něco jiného.

Kdo sleduje můj blog poměrně dlouhou dobu, už ví, že miluju zpěv. Miluju hudbu. Hudba a zpěv mě naplňuje, já se pak cítím šťastná a nadšená, prostě happy.

Už jen když držím mikrofon v ruce, nebo zpívám lidem, co tu radost mnohdy potřebují, tak jsem ráda, že můžu rozdávat alespoň na chvilku krásnou atmosféru.

Je to nějaká magická síla, když zpívám. Zpěv prostě zbožňuju a jednou bych se zpěvem i chtěla živit. Je to úžasná věc. V podstatě bych řekla, že je to můj koníček a zároveň i tak trochu práce, kterou neskutečně miluju.

Snažím se na mém zpěvu co nejvíc věcí zdokonalit, aby byl čím dál tím hezčí a neskutečně mě potěší, když mě někdo po mém zpěvu (třeba i nějaký cizí člověk) pochválí. Zažívám pak neskutečně krásný pocit, který nejen hřeje u srdce, ale je to jakási malá motivace pokračovat dál.

K závěru bych chtěla dodat: Běžte si za svým snem, splňujte si ho krůček po krůčku a neohlížejte se nad tím, když se vám třeba někdo posmívá. Hoďte to za hlavu a pokračujte v tom co vás baví.

foto099.jpg

Zde jsem vyfocena v Kině Réna (v Ivančicích) , kde zpívám Skyfall. Byl to úplně neskutečný sen, vždycky jsem si přála zpívat Skyfall někde před lidmi a nakonec se mi to podařilo v té nejlepší variantě. Mikrofon a já, to je dvojka :D

Jiná - 1. kapitola

1. prosince 2015 v 6:13 | Jojo
Už když jsem vnímala své schopnosti, pochopila jsem, že jsem jiná. Kvůli čemu, z toho až mrazilo...

Je ráno. Chystám se do školy, vůbec se mě do ní nechce, ale co mám dělat. Prostě musím. Není to z toho důvodu, že bych byla kdovíjak alergická na učení, to ne. Nechce se mě tam kvůli spolužákům. V jednom kuse mě uráží...
Ani dnes nevím proč. Pořád si myslím, že je to zlý sen. Ne, je to realita...

Už odmalička jsem byla jiná a odlišná. Nechtěla jsem splynout s davem, měla jsem své vlastní názory. Uměla jsem říct svůj názor, nedělala jsem věci, které dělají oni. Nestála jsem o nepříjemnosti. A kdo s nimi nesouhlasil, toho okamžitě zaplavili vlnou posměšků.

I u mě to tak bylo. Nesouhlasila jsem s věcmi, které se dělat nemají. Ponižovat ostatní a dělat jim naschvály .. to prostě ne. I kdyby tisíckrát chtěli a já měla zůstat ponížená .. ne, nebudu ostatním ubližovat. A toto je rozhodnutí, které jsem neměnila a ani nezměním. Nikdy.

Už ve školce se mě posmívali, ale to bylo kvůli mému příjmení, nikoliv kvůli názorům...

Ještě dodneška nechápu, jak toto může být pravda.

Jednoho všedního dne jsem si jen tak čmárala po papíře, pro sebe. Připomínalo to jen čmáranici .. malou čmáranici zříceného letadla. Řekla jsem sama sobě, co jsem to namalovala za blbost. No, budiž. Podivila jsem se, ale nechala jsem obrázek nechat ležet na mém psacím stole. Brala jsem to jako další nezdařenou čmáranici, která nic neznamená...