Jak už víte, mnoho lidí zemřelo, ať už to byli vaši kamarádi, spolužáci, babičky, dědové, tety,... Píšu tenhle článek a slzy mi stékají po tváři. Co bych dala za to, kdyby se kamarád a můj děda vrátili zpátky k životu..
Tímto článkem chci kamarádovi a dědovi chci moc poděkovat že tu pro mě vždycky byli .. podali pomocnou ruku. Za toto jim patří velké, obrovské poděkování.
Děkuji jim za všechno.
Je mi do pláče. To co bylo dříve, už není a nikdy nebude... Je to strašné a málokdo se myšlenkami k zesnulému ubrání slzám. Tolik zážitků jsme s dědou měli... Chata, zpěv, oslavy,....
Nikdy nezapomenu na to, co jste pro mě udělali. Patří vám velký dík.
A proto dnes zavzpomínejme na ty, které jsme měli tolik rádi a obdařme jejich hrob aspoň svíčkami...

(moje stará fotka)

Také mě tekli při článku slzy,ale ta fotka mě uklidnila.Je moc hezká!Já vzpomínám hlavně na zvířátka.Nikdy jsem prababičku z pradědou neviděla(Nebo si to alspoň nepamatuju).Myslím na Mourka našeho kocourka a na Besinku..dědového pejska...