Dovolte mi, abych vám představila svou báseň. Předem říkám, že je strašně moc depresivní a smutná, takže kdo nechce, tak ji radši nečtěte, protože je vážně hodně smutná..... A myslím si, že z ní není cítit ani kousek naděje, právě naopak. Cítím v ní jen deprese.... Jinak jsem se nechala inspirovat písní Yours od Lovex. Přijemné čtení, jestli to vůbec jde...
Co nám zbylo,
slzy se nedaly udržet,
tak jako tohle napětí,
nedalo se vydržet.
Vztah jako růže kvetla
pak se hádka naskytla
a ranilo to naše srdce
moc a přitom strašně prudce.
Oba trápili jsme se
nedokázali jsme kloudného slova si říct
vyhýbali jsme se sobě navzájem
možná to tak mělo být.
Temný stín zákoutí nás stihl
a my byli v pavučině
obalené temnotou
problém naskytl se nečekaně.
Už jsem nemohla unést žal
a kráčela jsem temnou bránou
krev ze žil smutek mi sál
a já byla nevšímavou.
Pouze upadala jsem do depresí
nevšímala jsem si nikoho
a neštěstí
dále mě stíhalo.
Nechtěla jsem přijímat omluvu,
slzy tekly po tvářích,
přitom nechtěla jsem vlastní cestu
neodpustit mu byl velký hřích.
Plakala jsem denně na polštář
neviděla jsem zvláštní zář
která se naskytla
pocit, který teď prožívám, jistě dobře znáš.
Zlom, propadala jsem se do pasti
odkud není cesty zpět
a denně jsem hledala omluvy
ale v očích měla jsem falešný jed.
Nešťastná, žal byl při mě v každé chvíli
kdy jsem se pokusila radovat
ale nešlo to
místo toho jsem musela pomluvy poslouchat.
Srdce bylo roztříštěno na tisíce kusů
možná přece hledala jsem naději
ale ta už byla oprýskaná
neměla jsem dost síly.
Bála jsem se na něj promluvit
po hádce kruté
a pak jsem následovala
období zakřiknuté.
Situace už byla neúnosná
já měla slz plné moře,
byla jsem stále nešťastná,
já už pokládala jsem se na smrtelné lože.
Lehce to nešlo
nechtěla jsem opouštět své nejbližší
ale vzhledem k tomu, co se stalo
bylo mou vizitkou bouřlivé zátiší.
Nemohla jsem to nikomu říci
nikoho jsem nechtěla trápit
a tak jsem smutek skladovala v sobě
začala jsem se slzami dávit.
Už to prostě dále nešlo
myšlenka sebevražedná střídala činy,
a já měla tušení že to pomůže,
ran na srdci tolik bylo.
Uviděla jsem jednu lesklou věc
v ten moment mě myšlenka špatná napadla
i když jsem to udělat nechtěla
však jiné východisko jsem neviděla.
Žiletka se ocitla v mé ruce
tehdy, v ten moment byla jsem pevně rozhodnutá
už mě zde nic nedrželo
naposledy podívala jsem se v tváří tvář duze.
Pak jsem se řízla tak silně
krev se valí po mých rukou
ukončila jsem své trápení
začala jsem vidět rozmazaně.
Pak už poslední nádech, výdech
a najednou můj život ztratil se v dálce
v nebi, tam nahoře,
už je mi jistě dobře....

(moje fotka)

Básnička je moc hezká a fotka taky!Při prvním pohledu jsem myslela,že je to obrázek z internetu,ale pak jsem si přečetla,že jsi to vyfotila ty...fakt bomba!