V tvých očích vidím nevysvětlitelný žal,
jako zkamenělý na mě pořád se díváš
prosím o pomoc, ať city své nezakrýváš
jen matně vidím, děj kdybys mě znal.
Tam v hloubi duše snažím se tě utěšit
však nemám dosti odvahy
nechci omluvné proslovy
které by mě naučily zase spokojeně žít.
Už na zázraky snad ani nevěřím
jen někdy, občas
slyším tvůj hlas
ale že jednou bude vše dobré, vím.

Zase moc hezká básnička!Ty máš na básničky prostě talent!