close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Listopad 2015

Beze slov

11. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

Beze slov
jako zkamenělí stojíme
uprostřed zimy
přitom pocity své sdílíme.

Není to láska ani bolest
myšlenky mé v hlavě stále běží
mozek vzdoruje na protest
i když jde mu to jen stěží.

Beze slov zkamenělými zůstáváme
a snažíme se chápat podstatu slov
i když někdy chybu uděláme
považuje si druhého jako drahý kov..

Spaik

10. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo |  (Ne) fotografka
Na procházce jsem potkala kočku kamarádky, Spaika. No a tak jsem udělala pár fotek. :-) Fotky foceny: 30.10. 2015




..



Jak se vám fotky líbí? :-)

Tvá blízkost

9. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo
Zen si přisedl blíž.
,, Neplač", pronesl.
Žena se otočila a udiveně na chlapce koukala. Copak jde skrývat bolest? Jak by ukryla slzy, které jí právě tekly po tváři? Sama nevěděla, ale přesto se snažila chlapce poslechnout.
Věděla, jak bude těžké jít dále, i když před několika momenty ztratila svého nejbližšího. Bolest byla ještě čerstvá a stále tekla slza za slzou.
,, Jak tohle zvládnu? " , zeptala se sama sebe potichu.

Chlapec, který seděl, si přisedl blíže k ní a objal ji. Do ženy vlil tolik energie, jako ještě za ta celá léta skoro nikdy. Možná, že se do ženy zpátky vracel kus života. Pomalu, ale jistě.

Následující dva dny byly pro ni nejhorší a nejbolestivější. I když měla stále ještě po boku toho chlapce, co ji tak povzbudil a možná jí i dodal sílu, přesto váhala.
Jak to udělat, abych se nemusela trápit?

Přemýšlela. Ale na nic nepřišla. Uvědomovala si, že musí jít dál. Slzy ani smutek jejího blízkého člověka, kterého měla snad skoro ze všech nejraději, na kterého se mohla vždy spolehnout. Bohužel už tu není.

S tím se chtě nechtě musí smířit. I když by chtěla.... chtěla by vrátit čas.

Najednou hrdinou - 3.kapitola

8. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo |  Najednou hrdinou
Ahoj,
zdravím vás u další kapitoly povídky Najednou hrdinou. Tato kapitola se už trošku rozjela a je v ní i trochu děje. Přeji příjemné počtení! :-)

3. kapitola - Denní smutek
Den ode dne jsem cítila víc a víc smutku. Co se dá dělat, za týden už tu nebudeme... Slova byla zbytečná.
.. Proč? ..

Ale protože jsem setkání s Luckou odkládat, napsala jsem jí, že za hodinu se sejdeme v parku. Odepsala mi, že souhlasí. Když jsem dorazila k místu, kde jsme se měly sejít, uviděla jsem ji. Zavalila mě vlna radosti, ale zároveň mě přepadl i smutek... Sedly jsme si na lavičku.

,, Lucko.. Musím ti něco důležitýho říct.. Budeme se stěhovat.. " , řekla jsem se slzami v očích.
Pro Lucku to byl asi velký šok, protože hned, co jsem to dořekla, začala brečet a v očích se jí zaleskly kapky slz. Plačtivým, třesoucím se a přitom posmutnělým hlasem řekla: ,, Budeš mi moc chybět.. "

Bylo vidět, že jí to je opravdu líto. Utěšovala jsem ji, doufajíce, že se celá situace sklidní a nebudeme tak nešťastný. Ne.. Kdepak.. Marně jsem čekala na dobrý konec. Naivně jsem věřila tomu, že rodiče svůj názor ještě změní...

Už jsem se smířila s tím nejhorším. Už nevěřím tomu, že tu zůstaneme. Nevěřím už skoro ničemu. Achjo.... Lucka se na mě nešťastně podívala a já na ni. Obě jsme totiž tušily, že se asi už nikdy neuvidíme. Kdybych mohla mít jedno přání, bylo by to, abychom tu mohli zůstat. Bohužel...

Bylo těžké se s tím smířit. Moje nejlepší kamarádku jsem považovala jako sestru. A teď... Teď ji mám ztratit? V tu chvíli mi připadalo, jako bych ztratila kus sebe. Srdce se mi drtilo na tisíce kousků .. a přesto bylo zlomené, zkroušené a nešťastné. Už jsem před očima viděla, co se stane, až už tu nebudeme... Celé dny v novém domě probrečím nad tím, že jsme se vůbec někam stěhovali.

Když mi tuhle větu rodiče řekli, zapíchl se mi bodavý nůž do srdce. Tehdy jsem nevěřila. Co bude dál?
To jsem vůbec nevěděla, ale tato událost se mi podepsala na kůži...

Sice jsme si slíbily, že si budeme co nejčastěji psát na sítích jako je Facebook a podobně, ale vím, že to už nebude jako dřív. Nic už nebude jako dřív. Bez Lucky jsem se cítila opuštěně... Může mít člověk raději svou kamarádku, kterou považuje za sestru, nebo sebe?

Koně

7. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo |  (Ne) fotografka
Ahoj, tohle je další várka fotek, které jsem fotila 28.10. 2015. Jak se vám líbí?


Na tuto fotku jsem asi ze všech nejpyšnější, protože to se mě podařilo dobře zachytit. :) Kvalita je trošku mizernější...


:) Tahle fotka se mi také moc líbí.








Která fotka se vám nejvíce líbí? Jinak se omlouvám, že je fotek moc.. Usmívající se

Na čem jsem doslova "závislá" ?

6. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo |  Malá zamyšlení
Je tu pár věcí, na kterých jsem opravdu závislá a rozhodla jsem se je sem vypsat. Tak jdeme na to! :-)

Fantazie

5. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo |  Malá zamyšlení
Fantazie...
Jedno slovo a přece vystihuje tolik představ a věcí. Svět, jenž můžeme navštěvovat kdy chceme a můžeme si v něm představovat co chceme.

Svou fantazii můžeme napsat ať už do básní, povídek a nebo příběhů. Pokaždé si můžeme vymyslet děj, jaký chceme. Ve světě fantazie si můžeme v podstatě dělat co chceme.
A hlavně snít.

Když v životě máte trochu fantazie, život je hned trochu krásnější. Můžete si představovat co chcete, prostě svět fantazie. Můžete vymýšlet postavy, které se na tomto světě nevyskytují, můžete vymýšlet nereálné situace, a stejně vás za to nemůže nikdo kárat (pokud své příběhy někde nezveřejníte, jako třeba na blogu). Na blogu se vám to většinou nestane, a když už ten svůj příběh či povídku zveřejníte, většinou dostanete rady a ty vás mnohdy posunou dále.

Při slovu fantazii si vybavím svůj svět, kde se odehrává všechno tak, jak chci, aby to bylo v realitě. Prostě fantazie je svět každého a děje se tam vše, co si představujeme a vysníváme. Všechno tak, jako podle našich představ.

Co se vybaví vám při slově fantazie?



..

Situace bez naděje..

4. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo
Dovolte mi, abych vám představila svou báseň. Předem říkám, že je strašně moc depresivní a smutná, takže kdo nechce, tak ji radši nečtěte, protože je vážně hodně smutná..... A myslím si, že z ní není cítit ani kousek naděje, právě naopak. Cítím v ní jen deprese.... Jinak jsem se nechala inspirovat písní Yours od Lovex. Přijemné čtení, jestli to vůbec jde...

Dobby

3. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo |  Jojo dostala chuť kreslit
Ahojky, chtěla bych tu zveřejnit jednu kresbu, která mi přijde zvláštní, ale přesto docela hezká. No. :D Ale až uvidíte předlohu a tu mou kresbu, určitě si řeknete, že se to moc nepodobá. :D Tak mi určitě napište do komentářů, jak se vám tato kresba líbí a co byste na ní změnili (ano, vím že ten krk je ze všeho nejhorší). Jinak, má to být Dobby z Harry Pottera. :-)







Ano, já vím, ale už se mi to nechce moc překreslovat. :D Ten můj obrázek byl namalován 16.10. 2015. Prosím napište mi co nejvíce chyb, které tam mám, ať se do příště mohu poučit. Jinak, tady máte předlohu:



Pište do komentářů svoje názory a prosím také o slušnou kritiku! :-)

Zesnulí, odpočívejte v pokoji ..

2. listopadu 2015 v 6:13 | Jojo
Jak už víte, mnoho lidí zemřelo, ať už to byli vaši kamarádi, spolužáci, babičky, dědové, tety,... Píšu tenhle článek a slzy mi stékají po tváři. Co bych dala za to, kdyby se kamarád a můj děda vrátili zpátky k životu..

Tímto článkem chci kamarádovi a dědovi chci moc poděkovat že tu pro mě vždycky byli .. podali pomocnou ruku. Za toto jim patří velké, obrovské poděkování.
Děkuji jim za všechno.

Je mi do pláče. To co bylo dříve, už není a nikdy nebude... Je to strašné a málokdo se myšlenkami k zesnulému ubrání slzám. Tolik zážitků jsme s dědou měli... Chata, zpěv, oslavy,....

Nikdy nezapomenu na to, co jste pro mě udělali. Patří vám velký dík.
A proto dnes zavzpomínejme na ty, které jsme měli tolik rádi a obdařme jejich hrob aspoň svíčkami...


(moje stará fotka)