close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Znásilnění... Příběh nebo skutečný příběh ze života?

2. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Svěřuji se neznámé tváři

Ano, silné slovo, já vím. Jenže o tomto dnešní článek opravdu je. Nevím, jestli je dobré psát to sem, veřejně na blog, ještě když tu mám fotku a jakoby "náhodou" by se mi podívali na blog třeba spolužáci. Ne, snad se to nestane, alespoň já v to doufám.

Říkáte si, že jsem blázen, protože chci psát článek na tohle téma? Ano, asi je to trochu neobvyklé... Ale já už vážně nevím, komu se mám svěřit, je to hrozně těžké na vysvětlení a hlavně se to těžko píše, nýbrž ještě hůř říká.

A právě proto bych nechtěla, aby to někdo četl z mých známých (nebo ze třídy dokonce). No nicméně, doufám, že se to nestane a kdyby přece jenom ano, stejně s tím asi nic neudělám, protože za svým si stojím, potřebuju se vypsat a kdo to nechápe, to je jeho problém.

Upozorňuju, že tento článek je vážně o znásilnění (když to nebudete chtít číst, nečtěte, když budete chtít, čtěte). Po zhruba dvou měsících mám odvahu to napsat, i když se mi ještě stále třesou ruce a třesu se vlastně celá, protože tohle nejde jen tak smazat. Tohle je špatná vzpomínka na celý život.

Více v celém článku.



Říká se, že kdo tohle neprožil, nemůže vědět, jak moc velká je to rána. A ano, já jsem jedna z těch, které se to málem stalo.

Nechápu, jak jsem tehdy mohla být tak šíleně moc hloupá, že jsem dané osobě věřila úplně ve všem a to ať už v tom, že mě neublíží a nebude mě nutit, ale věřila jsem i tomu všemu, co mi řekl.

A jak už se to stává, dovoluji si říct, že v té době jsem byla naivní husa. Možná se moc kritizuji, ale kdybych poslechla mamku, nikdy by se to nestalo. Každopádně pěkně popořadě:

Seznámili jsme se v bazénu. Chvíli si se mnou povídal, pak (ani nevím jak) jsme se dali nějak dohromady a už to začlo, ale tehdy jsem si opravdu ještě neuvědomila, jak to může dojít daleko.
Postupně mě zlákal na záchodky a tam to začalo. Zamkl mě a já už se nemohla bránit. A když už jsem se náhodou bránit chtěla, stiskl mi ruku tak, že mě to zabolelo a skoro jsem s ní nemohla hýbat.

Detaily vám radši popisovat nebudu, ale věřte mi: Radši si třicetkrát rozmyslete koho si pustíte k tělu, jinak může být pozdě.

P.S: Jestli je to pravda nebo jen vymyšlený příběh vám radši říkat nebudu.

Untitled
Zdroj obrázku: We♥it
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama