Vzpomínky jako vítr vanou,
míjí se a létají mou hlavou,
přece neočekávám od vnitřního hlasu mého já
žádnou reakci překvapivou.
Chtěla bych snít dál a zastavit se ve stroji času
chtěla bych poručit tomu hlasu
aby mě přestal nahlodávat srdce
zatímco mě chtějí zahltit vzpomínky ze starých časů.
Nemohu se bránit
vzpomínkám které přožili jsme
a jednou věřím
že je spatřím a znovu chytím v dálce...

Ta báseň se mi líbí především tématem, ale zpracováním tam jsou chyby.
Tak zaprvé, "času" a "časů" se sice rýmuje, ale bohužel je to to samé slovo, a to se v básních nehodí takto používat.
Zadruhé, pokulhávající rytmus. Ale chápu, že chce čas se tomu vyvarovat.
Ale to je asi vše důležité a velké, čeho jsem si všimla. Myšlenka je ovšem nádherná, a piš dále, máš talent.