close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nešťastné bloudění vzpomínkami....

28. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
To, co mi teď probíhá hlavou, když mám puštěnou píseň River flows in you od Yirumy, mi nebudete věřit. Jedna písnička, a tolik emocí v ní.
Je až neskutečné, co vše tato báseň dokáže vyjádřit a kolik emocí, citu se v ní skrývá. Dnes jsem si ji pustila a najednou začly prsty ťukat po klávesnici a já sepsala báseň... Doufám, že se vám bude líbit a přeju příjemné čtení.. :) Předem upozorňuji, že je depresivní, takže pokud máte dobrou náladu, tak ji radši nečtěte, jelikož když já jsem psala tuto básničku, málem mě i slza ukápla. Je to o mém dědovi, který byl nejlepší člověk na světě a mezi námi už tu bohužel není .. jako čest jeho památce jsem sepsala tuto básničku...



Nešťastné bloudění vzpomínkami.....

Byl jsi jen pouhou zmínkou v mém životě,
teď patříš však do srdce mého,
až když se stalo něco strašného,
poznala jsem, jak těžké je vyjádřit tvou osobnost ve větě.

Nechápu jak se to mohlo stát,
stín nezasáhnul nikoho,
až jednoho dne,
zůstala jsem uprostřed cesty stát.

Viděla jsem, jak tma a černo se blíží
ale nechtěla jsem věřit tomu
naději jsem si dávala znovu a znovu
a cítila jsem, že problém mě čím dál víc tíží.

Měla jsem za to, že den pochmurný odženu,
cestou, kterou si toho dne zbrkle vyberu,
temno mě pohltilo a v záchvatu vzteku
vymýšlela jsem děsivé nápady.

Vztek se zvrhl nakonec slzy
a já marně čekala, že mi je někdo přijde utřít
bylo však příliš brzy na to,
abych mohla zemřít.

Svým myšlenkám jsem dala průchod,
i když řešení žádné jsem neviděla
neměla jsem tehdy ještě pořádný důvod
pak jsem ale utíkat chtěla.

Pochopila jsem, že vše se hroutí
jde to od jedné k pěti,
a já to změnit nemohla
a čas stále letí....

Já jednoho dne vytušila
nastávající obavu
přece jsem jen pravdu měla
čelila jsem riziku.

Odpírala jsem si, že je to vůbec možné,
a vysíleně jsem si lehla na koleje
čekala jsem na své poslední minuty života
a nic se stále neděje.

Najednou slyším hukot vlaku
oddaně na zemi ležím
a v cuku letu
už jen matné zvuky slyším.

Zachvíli už zcela nevím o světě
na chvilku odpočinku jsem se vydala
i když to byl spíše stres,
statečně jsem bojovala.

Doktoři mě zachránili,
i když už jsem měla opravdu na mále,
mile se na mě usmívali
když viděli, jak moje ruka se ještě klepe.

Postupem času jsem si myslela, že začnu zase spokojeně žít,
že zapomenu na bolesti, které provázely mě předtím na kolejích,
chci zase šťastnou alespoň na malý okamžik teď být
i když pátrám po důvěrných objetích.

Jenže život se se mnou dále hroutil
bylo to čím dál horší,
propadala jsem depresím
život mě příliš neotužil.

Slzy padaly na mou tvář
až teď jsem si uvědomila, kvůli čemu jsem na pokraji života
nespravedlivý život se mnou jenom cloumá a zametá
a já necítím už jako dřív svou svatozář.

Moje srdce úzkostlivě sténalo,
nebylo mu pomoci,
budila jsem se v noci,
a do pláče mi opět bylo.

Děda svůj boj s životem prohrál
byla to zděšující zpráva
jako když do mně nože vkládá
on mě ze všech nejlíp znal.

Ve mně odrážely se myšlenky
a srdce tříštilo se na tisíce kusů
ve mně vyvolaly bolest i pomněnky
které mi připomněly tvou radost.

Chvíli jsem ani dechu nepopadla,
jak všechno mi připadalo reálné
přesto složité
říkala mi ozvěna.

Chtěla jsem jít stále s Tebou
být i v těch nejhorších chvílích rukou pomocnou
a nevěřila jsem, že by mě to mohlo nechat bezradnou,
však co dělat, jsem nevěděla.

Další dny byly nejtěžší,
klečím a prosím o smilování,
však nejeví se mi naděje
ani žádné srovnání.

Pořád se nemohu vyrovnat s tím
že člověk, který mě měl nejvíce rád odešel,
snažím se postavit čelem slzím
vzpomínky zůstanou na tebe......

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 28. října 2015 v 9:08 | Reagovat

Teď nevím, jestli mi mráz po zádech běžel kvůli té básni, nebo té písni, která je mimochodem hrozně krásná. Přijde mi, jako by vyprávěla o tom, jak život plyne. Zrychluje se a poté zase zpomaluje Hrozně mi to připomíná jiné mé oblíbené skladby.
A nyní k básni - rytmus je příšerný, upřímně, a trochu ruší ten nádherný požitek, ale myšlenka je úžasná. Musela jsi svého dědu mít opravdu moc ráda.

2 Beatricia Beatricia | Web | 28. října 2015 v 9:57 | Reagovat

Ta báseň je velmi hluboká a emotivní. A to je její přednost, i když rytmický dojem je nepřesný. V té kráse se skrývá bolest a láska k blízkému člověku, který už odešel. ☼☼☼

3 Crazy Jull Crazy Jull | Web | 28. října 2015 v 21:47 | Reagovat

Ta báseň je úplně božsky napsaná. :3
-CrazyJull

4 flovers-king flovers-king | Web | 29. října 2015 v 10:28 | Reagovat

[1]: Děkuji moc. Ano, vím, že rytmus není dokonalý a budu se to snažit vylepšit. Děkuji za radu. :-)

[2]: Děkuji.. :-)

[3]: Moc moc děkuji. :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama