Tohle je o smutku...
Smutek mnou cloumá
však nedokážu se slzám ubránit
slzné údolí stvořeno
jak se mám veselit?
Už to někdy vážně nezvládám
kdybych oporu neměla
jistojistě, to vím
bych už tady nebyla.
Druma stále vrtá mi hlavou
proč nemůžu být jednou šťastnou?
Proč musím se však jenom trápit,
vždyť já přeci nechci nikoho ztratit..
Všichni jsou šťastní
jen já v koutě sedím skrčená
a peřina která je nedotčená
další hromadu slz způsobí.
Copak všechno dělám šťastně?
Že tvoří se mi v srdci velký kámen
který je obalem smutkem
a taky každodenním žalem.
Ptám se sama sebe, jestli jsem to vůbec já
vzpomínka přede mnou se rozpadá
a já dál pláču sama
a jsem v srdci nešťastná...

To je nádhené ♥
Ach jo, já ti tu v minulé básničce radila a sama jsem teď smutná z toho, že se se mnou tolik lidí nechce bavit a že jsem prostě nezapadla. :/ Aspoň doufám, že ti je líp než mně^^