close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Říjen 2015

Focení kytek

22. října 2015 v 6:13 | Jojo |  (Ne) fotografka
Zdravím lidičky,
tentokrát jsem tu s dalšími fotkami, ale pozor pozor.... Focené novým foťákem, jupí! :-) Mám takovou radost, je o mnoho lepší :-)





Všechny tyto fotky jsou nafoceny na naší zahradě (nečekaně :D). A všimli jste si, že na všech těchto fotkách jsou kytky? Ano jsou, protože tentokrát jsem se zaměřila na kytky. Tyto fotky jsou foceny 10.10. 2015. První kytka je měsíček, druhá růže a třetí sedmikráska :-)

Která fotka se vám líbí nejvíc a co mám na svém focení zlepšit? Nebojte se rozepsat, budu jen ráda :)

Další focení :)

21. října 2015 v 6:13 | Jojo |  (Ne) fotografka
Fotky foceny 5.10. 2015

Vítám vás u dalšího článku, dnešní téma je focení.
Tak jdeme na to!



První fotka je pořízena na zahradě, ale nevím jak se ta kytka jmenuje. :/


Druhá fotka je opět pořízena na zahradě. Podařilo se mi vyfotit včelu, už asi po desáté, ale stejně je to velký úspěch.




Následujících pár fotek je pořízeno během procházky




Omlouvám se, že fotek je strašně moc... Příště budou další. Jak se vám fotky líbily? Pište do komentářů, klidně i slušnou kritiku a co bych měla zlepšit, děkuji

Kontrola AFFS

20. října 2015 v 6:13 | Jojo |  AFFS
Ahoj, je tu nová kontrola affs!:)
Více v Celém článku.

Nešťastná hluboko v srdci

20. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

Tohle je o smutku...

Když se zamyslíte nad tím, jaké by to bylo mít stroj času

19. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Malá zamyšlení
Jen si představte, že bychom mohli vrátit čas, nebo bychom nahlédli do budoucnosti. Jaké by to bylo?

Nešťastný člověk...?

18. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

Takhle se taky někdy cítím, tuto báseň jsem napsala 6.10. 2015

Ze mě nešťastný se člověk stal,
vzpomínky dobré mi někdo vzal
a teď jenom schyluje se k pláči
tak poraďte, co mám dělat dál?

Všichni smějí se kvůli vzhledu
ocitám se na velmi tenkém ledu
a nepomůže mi ani lítost
abych se vydal na svou vlastní cestu.

Shrzen všech se jenom ptám
a životem proplouvám
oni se však vysmívají
do nářku se opět dám.

Jde to od jedné k pěti
já zkouším počítat do deseti
aby zlo bylo zahnáno
a bylo zase veselí.

Krůček po krůčku
zkouším zdolat překážku
a nikdo mi v tomto boji neumí pomoci
když za něj je plno nářku.

Snažím se zapomenout? Však do pavučin se stále víc zamotávám
když myslím na ně, jdu a čekám
že bavit budou se jednou se mnou
i když se asi nikdy nedočkám....

Schopnosti lišit se

17. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje úvahy na téma týdne
Jak se můžeme od ostatních bloggerů a bloggerek lišit?

Rtěnky, řasenka, oční stíny... Proč?

16. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Svěřuji se neznámé tváři

PŘEDNASTAVENÝ ČLÁNEK, PSÁNO 3.10. 2015


(Ne) fotografka

15. října 2015 v 6:13 | Jojo |  (Ne) fotografka
Ahojky všichni,
po dlouhé době přidávám další fotky do této rubriky. :)




Náš pejsek ♥


Růže na zahradě:)


Slunečnice


Poupě :)

Tak která fotka se vám líbí nejvíce? Podělte se v komentářích o své názory :)

Najednou hrdinou - 2. kapitola

14. října 2015 v 6:13 | Jojo |  Najednou hrdinou
2. kapitola - Vzpomínky
Spěchala jsem domů. Snad o mě rodiče nemají strach. Záleží mi na mých rodičích, i když jsem na ně naštvaná.. Utíkala jsem rychle cestou k domu, který moc dobře znám. Náš domov.. Když jsem utíkala, cestou domů mě stihl déšť a tak jsem si musela pospíšit. I když jsem milovala déšť, věděla jsem, že mamka má strach a bojí se o mne. Když jsem přišla domů, mamka byla ráda, že už jsem dorazila. Mně se venku přece jen trochu spravila nálada, i když jen trochu. Ačkoliv to nešlo, snažila jsem si najít na stěhování něco pozitivního. Nejde to. Přesto jsem ale doufala, že situace se nějak vyjasní a bude vše zase fajn. Moc bych si to přála.

Doufám, že si tam alespoň najdu kamarádky. Ale zatím jsem se to snažila hodit za hlavu. Mám před sebou skoro dva měsíce prázdnin. Rodiče mi vysvětlili, že se prý stěhujeme kvůli práci. Achjo...

Už jsem se pomalu připravovala Lucce všechno říct, i když to bude bolet a když jí to budu říkat, určitě mi z očí vytrysknou slzy.. Doufala jsem v to, že se s Luckou ještě někdy uvidíme. Snad jo.. Snažila jsem se na to nemyslet, protože pak budou mé oči znovu zaplaveny slzami. Průhlednými kapkami, které vyjadřují můj smutek.

Začalo mi být smutno, čím dál víc. Jak Lucce a všem okolo vysvětlím, že se stěhujeme? Bude se muset snažit, abych udržela slzy. Přesto jsem však nevěděla, jak na to Lucka a moji další kamarádi budou reagovat... Jestli lidi, které tu bydlí, ještě někdy uvidím..

Měla jsem chuť na celý svět vykřičet, že se nikam stěhovat NECHCI a NECHCI. Ale stejně by to bylo na nic. Rodiče mi řekli, že do týdne toto místo opustíme a jdeme bydlet někam jinam. Stěhujeme se do Liberce, to je zhruba 304 km odsud. To ne! ..

Když jsem to zjistila, udělalo se mi zle. Ty dny jsem byla nešťastná a svěřovala jsem se opět svému deníčku. V závalu smutku a vzteku jsem tehdy měla pocit, že rodiče mě nechápou .. Mýlila jsem se.
Ale proplakala jsem někdy celé noci.. A protože nějaká doba uplynula a byl večer, byla jsem ospalá, rozhodla jsem se, že už půjdu spát. Bylo dost pozdě.. Snažila jsem se na to všechno, co mi leží v hlavě nemyslet. Dobrou...