BRÁNA MRTVÝCH
Brána mrtvých se otevírá,
listí na hromádkách usedává,
teď je ta chvíle pravá
otevři se, bráno temná!
Kráčím temným údolím
nic necítím
a přesto jsem křehká
napolo z pravdy trochu sním.
Vůbec mi nedochází, že na tento svět už jaksi nepatřím,
to mi dojde později,
slzy mám na kraji,
z děsivého zjištění.
Stala jsem se další duší
která vystoupila z lidského světa
bude čekat
na další část svého posmrtného života.

Na začátku mi to připomínalo modlidbu, ale zbytek je skvělá básnička :)