Září 2015

Ve snu

30. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

tale forest - Google keresés
Toto je tak, když Jojo vymýšlí něco, co se rýmuje. Je to vlastně o tom, jak krásné mohou být sny, že si kolikrát myslíme, že jsou realitou a zjistíme, že realita je horší, až nás probudí paprsky světla.

Jak (ne)utíkat ze života?

29. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Svěřuji se neznámé tváři
Ahojky,
chtěla bych vás uvítat u dnešního článku s názvem Jak (ne)utíkat ze života?.

Tam daleko za vzpomínkami

28. září 2015 v 6:13 | Jojo
postcard me !!
Tato báseň je o čase a o vztahu, který se změnil... Že by každý vrátil čas, aby spravil hádky, ale ty se však stejně zase budou opakovat a mnohdy láska kvůli hádkám končí...

Tam daleko za vzpomínkami
Tam daleko za vzpomínkami,
přeplujeme loďkami oceán,
a ty šťastné chvíle budou s námi,
v té době ještě ráda Tě mám

Nebude však dlouho trvat
a zase už to nebudu zvládat
proč ale?
Čas nedopřál vzpomínkám..

Utekly jako voda
a čas se vrátil, tentokrát je to zlé
já nešťastná
a vzpomínky v nedohlednu mrazivé...

Pomoc anděla

27. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Fairytale
Tato báseň popisuje volání o pomoc dítěte, jenž matka jako malé pohodila v lese a nechala ho tam. Anděl však uslyšel jeho nešťastný pláč, dítěte se mu zželelo, proto mu dal křídla a staral se o něj.

Pomoc anděla
Dítě, jenž se nešťastně rozplakalo
slyšel každý jeho pláč
srdce anděli na kousky by rozervalo
kdyby věděl, co je jeho matka zač.

Anděl se zděsil, když se to dozvěděl
dítěte se mu zželilo
proto mu dal možnost křídel
aby zase povzlétlo.

Jindy uplakané děťátko
teď v oblacích leží
je mu už teď teplo
i když sněží.

Anděl strážný dítě zachránil
vzal dítě a vzlétl do nebes
od té doby každý se divil
kde je dítě, jež zahaloval tmavý les.

Uvězněná sama v sobě

26. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

Tato báseň je o dívce, co je uvězněná sama v sobě a neví, jak se rozhodnout.

Uvězněná sama v sobě

Na hladinu vody se letmo podívala,
pohled nešťastný však zůstává
jako kdyby vodu ona rozčeřila
přitom sama v sobě uvězněná.

Tam za dalekými horami,
dívka co jež zná svůj osud
přitom lesknoucími slzami v očích
se podívala zachmuřeně na hladinu.

Nemůže si vybrat
má pocit že je k ničemu
vodní hladiny
se chtěla dotýkat.

Hladiny se však nešlo dotknout,
jen když se sama rozhodne,
třeba ji vodní hladina
zase k životu přivede ...

Kéž

25. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
|INSTAGRAM| _zombieunicorn
Tato báseň je vlastně víceméně z pohledu dívky, kterou všichni ignorují a ona se v duchu svěřuje svému andělovi, o kterém sní. Má pocit, že ji jako jediný vyslechne.

Kéž
Kéž bych byla ve snech dávných,
kde dobrotou vše oplývalo,
říkalo se a zpívalo,
v dobách prastarých.

Teď slzu jednu za druhou však roním,
v očích jiskry zmizet mohly,
a nevím co s tím
aby mé pravé já zase našly.

Úzkost obaluje mě strachem
a zároveň mou zlostí
s mým nevyřešitelným problémem
v lese šumět začíná listí.

Proč já v srdci nepocítím radost
a slova jsem najednou ztratila?
Proč nemohou mi udělit milost
abych se už nesoužila?

Smutek ve mě převládá
však každý je zmaten
neví, co dívka jedna prožívá
když je někdo zrazen.

Tak ráda by chtěla pomoci,
síly však na to nemá,
co by chtěla říci,
však najednou je němá.

Doufá, že z ní jednou spadne tato bolest
kterou právě bohužel prožívá
v srdci už nebude šelest
a ona zase veselá.

Jak se vám báseň líbí? Pište do komentářů! :-)

Teenage memories

24. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Svěřuji se neznámé tváři
qoutes Outline by me

Teenagerské vzpomínky. Ano, vidíte správně. Nejsou to jen vzpomínky na to krásné, ale i na to, čím jsme si museli projít, jako např. někteří děláním taháků, haha.:D
Vzpomínky vystihují chvíle. Chvíle krásné.. Na ty, které rádi vzpomínáme. Ale také na ty horší chvíle. Mnoho z nás vzpomíná spíše jen na ty hezčí a ty špatné by jsme ze svého života nejraději vymazali. Ale spíše bychom měli dělat vše pro to, aby se ty horší chvíle, které za náš život stačily už proběhnout, neopakovaly.
Každý máme nějaké vzpomínky: V kavárně s kamarádkou, nákupy, přespávačky,...
Každého okamžiku s rodinou nebo s přáteli si važme, protože je to to nejlepší, co člověk může mít.
Nejcennější chvíle s lidmi, které máme opravdu nejraději.

Užívejme si volnosti a toho, že jsme ještě mladý. :D Pak už budou všechno jen starosti, starosti a jen starosti. Uchovejme si všechny vzpomínky, vzpomínejme na ně a nikdy nedovolme, aby nám je někdo vzal.
Family, friends.

Jojo

Duše odešla

23. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

Tato báseň je vlastně o muži, který musel odejít nečekanou smrtí. Popisuje v ní své pocity a vzkazuje poslední slova své ženě. Těžce se loučí, ale nikdy na ni nezapomene. Zároveň je v básni jakási prosba, ať jeho žena netruchlí a jde i přes velkou bolest dál svou cestou.

Duše odešla
Vždyť víš jak měl jsem Tě rád,
však nemohu už tě dál milovat,
i když to sebevíc bolí,
nesmím už nic říkat.

Moje duše zřejmě odešla do nebe,
ruku do ohně bych dal za tebe,
loučení, které srdce nepřijme,
ale věř, že to dále nejde.

Musím odejít z tvé hlavy,
mám také někdy stavy,
kdy smutním po Tobě,
však už jsem pochopil, že zbytečné jsou slzy.

Návrat už nikdo víc nezajistí
a v lese šumí zbarvené listí,
jak rád bych se vrátil,
ve své duši pomyslím si.

Ať už je to pravda nebo jen touha po návratu,
musíš dále procházet svou cestu,
i bez tvé drahocenné polovičky,
jsem na pokraji dna a smutku.

Všechno se se mnou hroutí, když vidím jak pláčeš,
slíbila jsi, že při mně vždy v dobrém i zlém stát budeš
vždy jsi byla se mnou, svému smutku průchod dáváš
musíš jít dál, objevit nový začátek.

Vím, že je to mnohdy těžké
však vzpomínej, budu s tebou
i ve chvíli nejhorší
a vždy, i když nepocítíš to, podám ti ruku pomocnou.

Jak se vám líbila báseň? Pište do komentářů!:-)

Brána mrtvých

22. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
🍂🌰
BRÁNA MRTVÝCH
Brána mrtvých se otevírá,
listí na hromádkách usedává,
teď je ta chvíle pravá
otevři se, bráno temná!

Kráčím temným údolím
nic necítím
a přesto jsem křehká
napolo z pravdy trochu sním.

Vůbec mi nedochází, že na tento svět už jaksi nepatřím,
to mi dojde později,
slzy mám na kraji,
z děsivého zjištění.

Stala jsem se další duší
která vystoupila z lidského světa
bude čekat
na další část svého posmrtného života.

Přání anděla

21. září 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Tato báseň vystihuje přání anděla, který by se alespoň jednou chtěl podívat na lidský svět. Zároveň se bojí, že by ho člověk zklamal a on by se svým pláčem udusil. Přesto ale doufá, že jednou se na lidský svět opravdu podívá...

PŘÁNÍ ANDĚLA
Tiše z povzdálí na svět kouká,
jak rád by člověka oslovil,
jenže na to příliš plachá povaha,
kterou by pláč ze zklamání udusil.

Výjimečný neviditelností,
však co by za to dal,
kdyby se na lidský svět
jen z blízka podíval.

Takhle z povzdálí
padají slzy na polštář
a v nebi každý slyší
jen jeho pláč

Zdroj obrázku: We♥it