Vzpomínky...
Nic proti nim nezmůžeš. Nejdou zahnat, aby jsi zapomněl. Po tváři ti teče slza ze vzpomínek. Nechceš brečet... Nechceš se vzdávat, ale slzy udržet nemůžeš..
Smutek je na denním pořádku. Nemůžeš se mu ubránit. Proč vlastně pláčeš? Nemá to řešení. Ani zdaleka nikdo z tvého okolí nechápe, jak se cítíš.. Každý si tě jen dobírá a ty upadáš na dno.
Máš chuť pocítit bolest. Máš pocit že ti pomáhá - ne, akorát ti ubližuje.
Vzpomínáš na to zlé i dobré - proč se tedy muselo tohle stát? Situací je mnoho, ale je zbytečné si stěžovat nad tou mou.
Přijde mi, že všechno kolem mě se spiklo. Denně slza za slzou a nic z toho.
Jen trápení... Na které možná až budu starší budu se smíchem vzpomínat. Teď zrovna úsměv na tváři nemám. A ani dlouho mít nebudu.
