close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nešťastný osud - V. kapitola

5. srpna 2015 v 6:13 | Jojo |  Nešťastný osud

S matkou to bylo pořád stejné. Pořád pila, vybíjela si na mně vztek. Plynuly vteřiny, minuty, hodiny, dny, týdny, měsíce, roky... a pořád to pokračovalo dál. Šikana ze strany spolužáků ve škole, opilá matka. Jedinou oporou mi byl Toby.
A uplynuly tři roky a už mi bylo šestnáct. Už jsem nebyla malé dítě, které nic nechápalo.

Zrovna byly prázdniny. Užívala jsem si je. A až skončily zase to bylo zase samé:
* Checht * Ha * Haha *

Mezitím ve škole zjistili, co se u nás děje. Matku zavřeli na dva roky a já... já skončila.. nechci ani říkat kde. V dětském domově.... Bylo mi tak smutno po něm.
Bylo mi líto toho, co se stalo.. Po tváři mi tekly slzy ale nic jsem nezmohla.. On ani nevěděl kde jsem.. Achjo.. Vzpomínky na něj a už se mi hrnuly proudy slz, které stejně nic nespraví. Předsudky mi ale nedaly spát: ,, Co když na mě zapomene? Co když si najde jinou? "
Čertík mě chvíli nenechal na pokoji, pořád tvořil nové obavy. A já plakala a plakala, jako malé dítě. Slzy tekly... A nechtěla jsem s nikým mluvit. Jenže to se brzy změnilo.

Ubytovali mě na jednom pokoji s jednou holkou. Prvně jsem byla spíše tichá, ale pak jsem se s ní skamarádila.
,, Jak se jmenuješ? " zeptala se mě.
,, Eimi " , řekla jsem: ,, A jak se jmenuješ Ty? "
,, Darina", řekla mi.

Byla jsem ráda že jsem si tu našla alespoň kamarádku. Sice byla o rok mladší než já, ale strašně jsme si rozuměly a trávily spolu hodně času. Časem se z nás staly nejlepší kamarádky.
Ale pořád jsem musela myslet na Tobyho, co asi dělá. Dva roky uplynuly jako voda a pustili mě z dětského domova. Zároveň pustili i matku.
Tak jsem tedy šla, neměla jsem tentokrát nic. Ani nejlepší kamarádku Darinu (s kterou se loučení neobešlo bez slz), Tobyho jsem snad ještě měla.. i když.. kdo ví, jestli na mě zapomněl.. Při těch slovech mi běhal mráz po zádech. Nedovedla jsem si představit život bez něj, nedokázala jsem se smířit s tím, že bych ho navždy definitivně ztratila. Procházím stará místa, kde jsem byla s Tobym. Tolik se mi po něm stýská. Bez něj jsem úplně prázdná. Má tajemství, mé pády nikdo neslyší. Proč... Na mou otázku jen zavál vítr a nic víc.
Cítila jsem se jako bezdomovec. Nic nemám. Rodinu, Tobyho, ani nejlepší kamarádku Darinu. Bez lásky jsem byla chudá, prázdná, vyčerpaná a kdo ví co..
Prostě mi bylo smutno. Nemohla jsem ho obejmout, nemohla jsem mu dát pusu, nemohla jsem mu nic říct. Tehdy jsem ale pochopila, že když nemám lásku, ať už je to ze strany rodiny, nebo kluka, jsem prázdná a chudá.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Byl jsi tu? ;))

Klikni! :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama