Nešťastný osud - II. kapitola

28. července 2015 v 8:59 | Jojo |  Nešťastný osud
II. kapitola - Do školy

Druhý den jsem se opět probudila s pocitem, že musím do té podle mě ,,otravné" školy. Matka doma nebyla. Asi trávila čas v hospodě. Toto bylo na denním pořádku, takže jsem se vůbec nedivila, ale posmutněla jsem. Ať se mě chtělo, nebo ne, musela jsem do školy. Radši bych ještě spala v posteli, ale nedalo se nic dělat.
Vše jsem si musela chystat a dělat sama. Svačiny na příští dny. Vařit jsem si taky musela sama a uklízet taky. Matka se topila jen v alkoholu a já to musela uklízet. Vyčerpávalo mě to. Nemohla jsem se matce svěřit s tím, s čím se mohou svěřit ostatní holky. Jejich matky je vyslechnou, mě však matka nevyslechne, táta je bůhvíkde a já tu brečím. Za pět minut jsem vyrazila do školy, i když ne s nejlepší náladou.
Možná vám přijde, že si moc stěžuju... Ale jediný na co se můžu vypsat je deníček, nebo nějaký papír.
Dorazila jsem do školy tak tak, ale stihla jsem první hodinu. Holky se na mě koukaly, jako bych spadla z Marsu, ale já se snažila je ignorovat.
Pořád si ze mě utahovaly. Mě to sice vadilo, ale nemohla jsem jim udělat takovou radost, že se před nimi rozbrečím. Soustředila jsem se jen na učení, ale nešlo to. Špatné myšlenky z domu mi uvízly, a nechtěly přestat hryzat do svědomí. Nemohla jsem se soustředit, nemohla jsem dělat nic, a to mě nejvíc štvalo.
Doufala jsem v lepší dny, že se vše vyjasní (snad). Sama jsem se ale divila, že tohle všechno ještě snesu.
,, Musím vydržet a zatnout zuby, být silná " , řekla jsem si pro sebe a začala se alespoň trochu snažit. O další přestávce jsem se aspoň trochu podívala do češtiny. Když učitelka zkoušela, vybrala zrovna mě! Sevřelo se mi srdce ale zároveň jsem měla čisté svědomí. Podívala jsem se na celou třídu. A učitelka mě začala zkoušet.
A hle! Ze zkoušení jsem dostala celkem dobrou známku. ,,Dvojku, jupí", řekla jsem si tiše pro sebe a odešla do lavice. Ostatní holky se na mě pošklebovaly, ale to mě v tuto chvíli vůbec nezajímalo. Hlavní je, že jsem dostala ze zkoušení dvojku. Sama jsem se tomu divila.
,, Uff ", oddechla jsem si. ,, Alespoň že jsem se na to před hodinou podívala " a konečně mi byl vidět úsměv na tváři. Ač mi zůstal jen na pár hodin, byla jsem zavalená aspoň troškou vln štěstí.
Ještě několik zvonění a bylo po vyučování. Kráčela jsem si cestou domů. Naproti mě se najednou ocitly holky z party. Jak mě uviděly, zvolaly: ,, Óó, Eimi si nese ze školy poprvé dobrou známku! " Jejich pošklebky mě čím dál víc vadily. Ale kupodivu jsem kolem nich prošla jako by tu nebyly a šlapala jsem dále. Při cestě domů jsem najednou uviděla mou jedinou podporu... Tobyho, tak se můj kluk jmenoval. Rozzářila jsem se štěstím.
,,Toby! ", vykřikla jsem a padla mu okolo krku. V tu chvíli jsem se cítila jako bohyně.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama