close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Nešťastný osud - I.kapitola

27. července 2015 v 9:12 | Jojo |  Nešťastný osud
1. kapitola - Sama, ale přitom sama nejsem

Nikdo mi nerozuměl. Nikdo mě nechápal. Byla jsem úplně sama. Měla jsem jen jeho, to nejcennější co mám. Nikdy mě nezklamal, nepodvedl (alespoň o tom nevím). Ale tohle by mi neudělal. Je to nejkrásnější kluk na světě. Má mě rád takovou, jaká jsem. Takového kluka přeji každé holce..

A proč mám jen jeho, jedinou oporu, která mi zbyla? Kamarádi, co si hráli na kamarády, se ode mne odvrátili, později jsem pochopila proč. Zůstala jsem jen s jeho podporou. On jediný se na mě nikdy nevykašlal.

Začalo to hrozným způsobem. Když mi bylo dvanáct let, s mamkou jsme se pořád hádaly. Rodiče byli rozvedení a já se tenkrát cítila jako hromádka neštěstí a cítila jsem se tak pořád. Jen on mi vždy dokázal zvednout náladu a ukázat mi směr, kterým mám jít.

Začalo to ve třinácti. Jednoho dne matka hádky neustála a začala mě týrat. Psychicky, nadávkami a urážkami, později i psychicky. A to teprve začalo peklo.

Když jsem neměla po boku něj, vždy mi nezbylo nic jiného, než se vybrečet a vyvztekat do polštáře. Nevím, co se najednou v matce vzbouřilo... můj smutek a týrání matky se projevilo nejprve zhoršením ve škole, denně uplakanou tváří a i modřinami.

Když se mě někdo zeptal, co se mi stalo, odpovídala jsem vyhýbavě: ,,Spadla jsem na kole ", nebo ",,Běhala jsem a spadla ". Moje okolí to sice udivovalo, že tak stručně a vyhýbavě odpovídám, ale budiž. Žili si dál svůj život.

Ale přece ...
Šli jsme s mým klukem po dlouhé době ven, ten si toho, že se mnou není něco v pořádku ale taky všiml. Já mu vyhýbavě odpovídala jako všem ostatním lidem. Věděl, že se mnou není něco v pořádku. Ale nevěděl co. Ptal se mě: " Co se děje?" Já mu nechtěla říct pravdu, byla jsem nucena mlčet. Bála jsem se, že matka by pak zuřila ještě víc.
Čeho do dnes lituji je to, že jsem se mu nesvěřila dříve. Spadl by mi balvan ze srdce. Ale na druhou stranu.. nechtěla jsem ho tím zatěžovat. Když jsem byla s ním, měla jsem po celou dobu úsměv na tváři. Jen on mě dělal šťastnou.

Jakmile jsem přišla domů, místo úsměvu jsem měla mráz na rtech. Matka na mě řvala a zase mě bila bez důvodu. Je závislá na pití od té doby, co se rozvedli s mým tátou. Někdy jí i lituju, ale proč si výbíjí vztek a zlost na mně? Už zase jsem musela zadržovat slzy, abych se nerozbrečela.
Mým snem bylo mít normální rodinu, tu, která by mě měla ráda. Jinak by mi asi opravdu nic ke štěstí nescházelo.

S mámou to bylo čím dál horší. Každý den jsem ji viděla opilou. Chtěla jsem jí pomoct, i přesto, co mi dělá, ale nevěděla jsem jak. Den co den jsem brečela do polštáře s mou prosbou, ať vše zase funguje. ,,Kéž by stačilo mávnout kouzelnou hůlkou a vše by bylo zase v pohodě" , řekla jsem si. A jak jsem tak na vše, co se kolem mne děje myslela, usnula jsem.

Nejkrásnější ze všeho by bylo žít ve snech, které se mi zřídka ale přece jen někdy zdají. Psychicky jsem na tom byla špatně a potřebovala jsem dalšího člověka, který by měl rád. Asi jsem náročná, ale já potřebuju lásku. Lásku od rodičů, kterou jsem nedostávala. Bylo mi smutno, ale co jsem mohla dělat. Jakýkoliv pokus o normální řeč zase skončil jen řvaním a hádkami ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lucka Lucka | Web | 27. července 2015 v 9:31 | Reagovat

Je to zajímavý útržek. :) Akorát si příště zkus text víckrát po sobě přečíst, třeba hned nahoře máš u toho týrání, že tě týrala psychicky a potom ještě psychicky, mělo tam být fyzicky, jak jsem z textu pochopila. :) Chvíli máš text kurzívou a chvíli normálně, to jsem přesně nepochopila proč, ale možná je to tvůj autorský záměr nebo si blog.cz dělá co chce. :) Ale nejvíc mi dělá potíže při čtení, že přeskakuješ mezi časy... Chvíli píšeš v přítomnosti, chvíli v budoucnosti, přestože všechno vyprávíš. (Příklad: Nejkrásnější ze všeho by bylo žít ve snech, které se mi zřídka ale přece jen někdy zdají. - Správně by tam mělo být zdály, aby to dávalo větší smysl a zapadalo to do sebe.) Neber to prosím jako rýpání, to vůbec ne, spíš konstruktivní kritiku od někoho, kdo už se psaní taky nějakou dobu věnuje, i když já jsem dřív zveřejňovala jinde než na blogu. Přesto však se časem tohle všechno naučíš, přeji hodně štěstí, inspirace a vytrvalost. :)

2 Magdaléna Heřrmanová Magdaléna Heřrmanová | 27. července 2015 v 11:21 | Reagovat

ahoj jsi zatagovaná na mém blogu hello12345.blog.cz jinak hezký

3 flovers-king flovers-king | Web | 27. července 2015 v 12:25 | Reagovat

[1]: Děkuji ti mockrát za rady ♥

[2]: Děkuji moc :-)

4 Beatricia Beatricia | Web | 27. července 2015 v 20:04 | Reagovat

Je to krásně a barvitě popsáno, až z toho mrazí. ☼☼☼

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama