Křídla polámaná,
labutí zpěv zní,
já nechci být nešťastná
znovu oči otevři.
Znáš ten pocit samoty
nešťastné lásky též
nemůžeš se dočkat noci až mu promineš.
Láska se vylíčí jako bolest
strach z něčeho co není láska
ale je to neřest zklamaná a odhozená dívka.
Třeba bolesti skončí a bude to tak napořád
znáš mě, ignoruješ..
Však už nebudeš mě dál znát ...

Je to myšlenkou nádherná báseň, i když mi opět ne úplně sedí technická stránka. Zvláště krásná je první sloka- zlomená křídla, zpěv labutí...tak krásné metafory. Jen tak dále!