Strach z rozpadu
Strach z rozpadu,
tíživé peklo,
které se stupňuje v chladu
které mi tak ublížilo.
Strach, že Tě ztratím,
poslední objetí
že už ti nikdy nepovím
vysvoboď mě ze zajetí.
I když jsi mi tak ublížil,
lásku cítím pořád,
u mě jsi každou chvíli byl
jenže láska z tvé strany nebyla znát.
Myslíš si, že nepláču,
přitom slzy držím v očích
pak se nediv, že radostí neskáču
kam utíkáš, za jinou běžíš...
Moje srdce to nese dosti těžce,
skrývá bolestné rány
" Zapomeň " , řekne se ti lehce
já skrývám svoje bolesti.

Myslím, že z některých částí, kdyby se vystříhaly, by byla hodně dobrá báseň... Myslím, že pokud budeš psát dál, a básně nebudou jen "úlevou z bolesti", můžou být hodně zajímavé pro druhé - pokud o to stojíš .-)