close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Červen 2015

Ale mě to nezajímá!

10. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Ale mě to nezajímá!

Toužíš splynout v objetí,
které nerozplyne se lehce,
láska většinou představuje utrpení
pak v srdci rána nese se těžce.

Mírný vánek jako by mír jen zavál,
do míst, kde je ho potřeba,
abys mi neubližoval
na to jsou marná všechna slova.

Tebe nezajímá, jak mi ubližuješ,
za zády mě pomlouváš, ignoruješ
opilý urážíš mě nevědomý
v mém životě nastávají velké zlomy.

Co bude dál, jak přežít tenhle vrub,
nastává osud, mě udělá se na srdci strup
ale přece někde v hloubi srdce bude,
nade mnou se neslituje...

Smutek a bolest, posunuje mě v dáli
já slyším zpěvavé ptáky, zpívající, jak jsou šťastni
kéž bych byla tak šťastna i já
pocity mé srdce před ostatními pracně ukrývá....

Byla to láska

9. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Píseň týdne
Tahle písnička mě bere za srdce a připomíná mi vše, co bylo... Poslechněte si ji, je smutná ale krásná. ♥


S POHLEDEM ŠELMY

8. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Tahle báseň se vyvíjí opět z mého života... Doufám, že se vám bude líbit.

S POHLEDEM ŠELMY

S pohledem šelmy
hledím ti do očí
to v tobě jsou ty zábrany
které mě vždy vytočí

Jsem šelma
která nevzdává se hned
popadne dech
a jde dál.

Myslí si , že ji nic nepřekvapí,
tak jak se to v životě stává
ale najednou přepadne ji
temnota tmavá.


Na konci láska - V. kapitola

7. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Na konci láska
Rychlými kroky jsem spěchal k místu... šel jsem , beze strachu a netušil jsem, co mě čeká...
Výkřiky se stále ozývaly... Tajemné a přitom do prázdna...

Nemýlil jsem se. Doopravdy, výkřiky se stupňovaly a najednou ... - ticho. Deylan se ohlédl, nevěděl, jestli tam má jít, nebo nemá... V myšlenkách měl plno otázek, ale bohužel nezodpovězených.
Přišla tma a Deylan byl kousek od pole. Co teď? .. Ve tmě se sice nebál, ale co když...? Člověk nikdy neví.

Ozvaly se zvuky vyjících vlků na měsíc.

" Aúúúúúúú", rozléhalo se. Deylan měl štěstí, že byl vždy vybaven spacákem. Lehl si na něj a vtom momentě usnul.

Nic už nechce cítit... žádné bolesti a trápení... Jenže jinak to nejde, Deylan pokaždé na vzpomínku s rodiči má v očích slzy, které nejdou zastavit a tečou proudem...
Temné můry ho stále provází ve snech ... marně se pokouší myslet na něco jiného. Je to bezmála dvanáct let a pořád cítí ten stesk , který nejde zahnat, ani kdyby chtěl... Tak moc chtěl, ale nedostalo se mu pochopení...

S Terkou se pohádal a zbořil se mu svět. Viděl ji s klukem ... bohužel při políbení, dalším a pořád dokola...
Nedokázal to před ní tajit a tak jí to řekl. Že ji miluje a chce s ní být. Nechce ji ztratit. Ona však jen odsekla, že JSOU a BUDOU jen KAMARÁDI a nic víc.

Do toho noční můry, nepochopení prarodičů. Už toho na něj bylo moc. Přál si být zase m i l o v á n.

Hřbitov

Zlomená křídla

6. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Sráz vyvyšuje se nad zemí křídla labutí,
zpěv jejich zní dávno,
kdybych uměl vrátit čas
nechali by mě vlkům napospas.

Křídla lásky jsou dávno zlomená
já nechci být ale nešťastná
přitom jen tvůj pohled stačí
a svět celý zaduní a abych se zamilovala jen jeden pohled stačí.

Magická kouzla jako je láska už nefungují
bolest a trápení jen vystihují
většinou člověk nechce být sám zlom střídá zlom,
já lamače srdcí znám.

Těžké rozhodnutí ...

5. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Křídla polámaná,
labutí zpěv zní,
já nechci být nešťastná
znovu oči otevři.


Znáš ten pocit samoty
nešťastné lásky též
nemůžeš se dočkat noci až mu promineš.
Láska se vylíčí jako bolest


strach z něčeho co není láska
ale je to neřest zklamaná a odhozená dívka.
Třeba bolesti skončí a bude to tak napořád
znáš mě, ignoruješ..
Však už nebudeš mě dál znát ...

DEFINITIVNÍ KONEC...

4. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

DEFINITIVNÍ KONEC

Čas nejde zastavit,
přesto snažíme se být silní,
slzy obklíčit
držíme je v sobě, jako bojovníci.

Ať budu doufat na zázraky
nikdy už se nestane
po nebi plují bezstarostné mraky
jen mě je opět do pláče.

Sázka o lásku

3. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

S city mými zamávals
dost často prohrávals
v sázce o lásku

nepoznala jsem to
avšak byla jsem šťastná
do té doby než provalilo se to.

Chtěl jsi mít to co ostatní nemají
spěchal jsi
neměl mě rád.

A čekal jsi, až udělám chybu
měl jsi milenky
začal jsi řvát

Proč? Ptala jsem se
hádka kvůli špatné sázce
zvítězilo zlo a pravda se rozplynula.

Zemřít

2. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Zemřít
Chci zemřít, tož mé jediné přání,
Bože, prosím, splň mi to
nežiji tu pro nikoho
avšak to je jen domnění...

Plno lidí miluje a má rádo
jen ne mě
kdyby se mé maličkosti něco stalo
odnesla bych to surově.

Na konci láska - IV. kapitola

1. června 2015 v 6:13 | Jojo |  Na konci láska
Na konci láska
IV. kapitola - Sužující stesk

Životem jsem dosud proplouval. Až jsem poznal Terku. Tragická autonehoda rodičů mě položila na lopatky. Strach mě sužoval. Noční můry pronásledovaly a já jsem vykřikoval ze sna... Pořád dokola se opakovalo to samé. Tragická zahynutí mých rodičů. Je to smutný příběh... ale vyprávět budu dál.

Hřbitov - mé útočiště. Dřív jsem sem chodíval častěji, teď už sem chodívám občas. Důvod: Škola. Musím se učit, abych se vůbec uživil, až budu dospělý.
V hlavě mi zavládla věta: ,, Co asi dělá Terka?", zeptal jsem se potichu.
Ve větru se ohýbaly stromy, stromy vydávaly sílu a naději, že bude zase lépe.

Jsem asi divný, to si teď řeknete, ale nebojím se hřbitova. Nebojím se u něj přespávat, i když strašidelná zjevení mě občas velmi vyděsí, a kolikrát mám co dělat, abych několika lidem dokázal, že nejsem blázen.
Na tomhle samém hřbitově je pohřbeno ještě mnoho lidí, krom mých rodičů. Až mi to bylo líto a slzy tekly plným proudem.
Ovšem ... mnoho lidí mě lituje. Lítost nesnáším. Všichni do mě hučí, že musím být statečný a jít dál po smrti matky a otce a několika dalších zahynulých lidí, jenže copak to jde?
Asi už jsem se zmiňoval že jsem skoro sirotek... Opuštěný ale úplně nejsem.


Z mého přemýšlení mě vytrhl nešťastný výkřik.
,, Pomoooc ! ", ozývalo se a rozhléhalo kousek od hřbitova. Běžel jsem rychlým během na pomoc. Ať je to kdokoliv, musím ho zachránit.
Nebo je to jen další zjevení, co tu straší?
Jist jsem si nebyl ale vykročil jsem po směru hlasu, který se rozhléhal.

Hřbitov