Tři tečky ...
12. května 2015 v 6:15 | Jojo | Moje básnířské umění...
Nevím, jak mám napravit své chyby
chyby, lásky srdceryvy
proč pořád brečím po nocích?
Proč pozoruji stáda koňů divokých?
Vše bych chtěla vrátit zpět, jenže ve vteřině
je to bolest, všechno jiné
musím si zvykat na samotu
nechci být před všemi za hrdinu.
Holka, tyhle časy se prostě mění
a pochop to, nejsou k navrácení
pochop to, přece musíš jít dál
nečekat na to, aniž by se zázrak stal.
Prostě bolestné rány snad časem se zahojí
uslyšíš píseň, která v rádiu zní
slyšíš zvuk té krásné melodie
a hned se ti lépe žije.
Proč se, holka lituješ?
Vždyť stejně ti to nepomůže
na stole leží naše zvadlá růže
o vztah svůj moc nepečuješ.
Chce se ti brečet
voláš ze snu
vidíš krásku
jinou před ním klečet..
Bolestná rána dopadá na tvé srdce,
snad nevrátí se nikdy více,
snad překoná své hranice,
nešťastných bývají miliony, tisíce...
Komentáře
Krásná...a dojemná... našla jsem se vní....málem jsem se při ní rozbrečela....
Mluví mi to z duše, je to fakt moc pěkný a výstižný ! :)
moc pěkně píšeš, opravdu! :) jen mi přijdou takové pochmurné, ale i tak pěkné :)
Báseň je krásná, i když je plná smutku a touhy. Vyjádřila jsi výborně své niterné pocity. Ale stavím na tvém jednom verši: "Pochop to, přece musíš jít dál." Ano, jdi dál a na minulost nemysli. Dívej se dopředu. ☼☼☼

Je to báseň, která má něco do sebe. Některé verše se mi zdají hrozně poetické, něco v tom smyslu také ráda používám. Sice se to občas moc nerýmuje, ale zlepšuješ se.