ROZDRCENÉ SNY
Proč nemůžu žít nikdy sen
kde nestřetla bych se s realitou
jen se mi mihlo hlavou
proč nemůžu být ta nejšťastnější, ze všech slečen?
Pořád, v koutku sleduji ostatní
vidím jak se mi vzdalují
jak se baví
tím víc mě to trápí.
Rozdrtil mé sny na padrť,
smutek a stín, zahaluje les
sny které nejdou odloučit snáz
běhá mi mráz po zádech z Tebe.
Odstrčená již v temném zákoutí
kde bývají pavučiny
nic mě tu nedrží
přesto však utíkám z reality.
Mít na krku smutek a zášť,
obléct si navždy černý plášť
který obklopuje temnem
krajina tam je pustá, bělá sněhem.
Aspoň vím, že sen mohu prožít
v realitě nikoliv
aspoň na chvíli klid v krajině mít
bylo dávno, kdys mi sliboval cokoliv....
V té krajině, dávno ztracené
temné to je, strach mě sužuje
z nepoznaného
jež mě čekaje.
Obalená krajina, strachem, zlem, ničím dobrým
však zdá se přetvářkou být něčím novým...
Jenže zas strach vyhrává...
Mě smutek jenom zůstává...


Krásná básnička:)