Jiné díváš se na tělo,
proč, já prostě žárlím
věřila jsem, že jen tak by tě něco nesvedlo
přitom myslela jsem, že to vím.
Odbočenou stranou, já v postraní,
jdi si za slečnou
všetečnou
mě nic nerozhodí.
Buší mi srdce, však musím jít
někde, kde budu moct své pocity krýt
a bránit je
myslela jsem si, že už mi nic nemůže ublížit.
Slzy mé tě nezajímají
ty chceš jen tělo, na tom mi záleží
proč mě neopustíš, když tvé požadavky nespňuji?
Nakonec těžce vztah svůj ukončuji.
Není to smutek ani bolest,
je to jenom moje trápení
zlomené srdce, tvůj plášť cítím
neskutečný zlom strpení.
Lék je čas? Že o tom nevím
Spadám ke dnu, z lásky padlým
a zklamaným
Ubližuji Ti prý, že tvé nároky nesplním.
Však čekám a čekám
nikde nic, jen přání jediné
zapomenout chci v minutě
já brečím za své chyby každý den.
Moje chyby? Kdekdo mi říká
Jenže neví, koho se to týká
A já propadám ke dnu jako obvykle
mráz mi běhá po zádech, je to zlý sen?
Není, je to realita proto teď píši,
nechci abyste stejnou chybu udělali
radši si srovnejte bolesti v duši
abyste zlomené srdce neměli.


Hezká báseň, povedla se.