Na konci láska
I. kapitola - Hřbitov, místo mého trápení
Pomalu jsem kráčel ke hřbitovu. Stmívalo se a temné mraky se vyvyšovaly na obloze. Nebyl krásnější pohled .. Nedávno mi umřeli rodiče při tragické autonehodě. Neměl jsem ani žádné další příbuzné... Jen babičku a dědu.
Stýskalo se mi. Rodiče jsem měl opravdu rád. Skoro vůbec jsem je nestihl poznat. Zemřeli, když mi byly čtyři roky. Od té doby se začaly dít divné věci..
Stmívalo se a můj pohled směřoval stále ke hřbitovu. V ruce jsem držel kytku, kterou položím u hrobu, oči zalité slzami... a přesto jsem se dokola ptal... proč, jen proč?
Tato otázka mě provázela mým životem. Proč jsem skoro nepoznal své rodiče. Kolikrát byly i chvíle, kdy bych potřeboval obejmout, ale žádná náruč se nenaskytla...
Byla tma a slunce už zapadlo. Díval jsem se bez mrknutí na fotky svých rodičů. Tenkrát jsem nechápal, co to je smrt. Byl jsem ještě malý kluk....
Teď už mi je šesnáct a stále mi je smutno. Je strašné nemít někoho, komu bych se mohl svěřit i v těch největších chvílích..
Hřbitov byl pro mě magickým místem. Vždy jsem se tu mohl vyplakat, říci svá trápení, ikdyž je asi nikdo neslyšel. Nikdo se mi tu neposmíval.
Zatímco většina kluků nosila to co právě letělo, já jsem si vystačil s normálním oblečením. Nepotřebuji mít značkové oblečení. Stačilo by mi, kdyby mě měl někdo rád takového, jaký jsem...
Náruč by se naskytla, jenže já měl v té době špatné tušení.
Nechtěl jsem tenkráté přidělávat problémy babičce a dědovi, akorát bych je zatěžoval. No, co už.
Ochladilo se, byla zima, ale přesto foukal poněkud mírný vánek. Asi mi naskočila husí kůže ze vzpomínek, které končily pláčem...
Neměl jsem tolik vzpomínek, avšak nějaké přece. Ty byly většinou jen šťastné a já si přál, aby se vrátil čas zpátky. Bohužel m a r n ě.



No...jako příběh to nezačíná vůbec špatně, jsem zvědavá, co se mu stane, i po technické stránce je to dobře, ale...
Zaprvé, rodiče zemřeli při autonehodě, moc si je nepamatuji- da největší klišé v literárním světě. Copak neexistují jiné způsoby smrti, a moc by vadilo, kdyby na ně měl spoustu vzpomínek?
A navíc, jak jsi popisovala, že on nenosí značkově oblečení a všichni ho urážejí. Tomu jevu se říká Mary Sue chudinka, což je dokonalá postava, která je ale jiná než ostatní, a proto jí všichni odsuzují a nevidí její úžasnost.
Také bych to trochu prodloužila, na kapitolu to je dost krátké.
Ale jinak se mi to opravdu líbí, rozhodně budu číst pokračování!