close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Květen 2015

Rozdrcené sny

21. května 2015 v 6:13
ROZDRCENÉ SNY

Proč nemůžu žít nikdy sen
kde nestřetla bych se s realitou
jen se mi mihlo hlavou
proč nemůžu být ta nejšťastnější, ze všech slečen?

Pořád, v koutku sleduji ostatní
vidím jak se mi vzdalují
jak se baví
tím víc mě to trápí.

Prázdnota dna

20. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění


Jaký to je, když mi dáš konec
myslíš si, že jsi kdovíjaký borec
co se stal mezi námi
koleje které jsou přejeté vlaky

Další hádka která nedosáhne kompromisu
rozpoutáme mezi sebou snad 100 letou válku
nevím proč, z jakého důvodu?
Z těch schodů, kde jsem stoupla, zase sejdu

Nekonečné, už je to hodina
kdy bouřka vzpouzet se začíná
ubíháš střetem od reality
rozhodují však minuty.

Od našeho vztahu už nic nečekám
přitom sílu v sobě mám.
Asi jsem se zmýlila,
pouto, které váže nás oba dva.

Ty ke mě asi už nic necítíš
svými nárazy na mě mě zabíjíš
snažíš se hledat co nejvíc chyb
abych mohla být tou špatnou kdykoliv..

Čekáš, že budu skákat jak ty pískáš
poroučíš, zbavuješ se ostychu, však něco mi říkáš
něco, co už nevnímám
ke dnu spadávám.

Jako tisíce lidí, co znají nešťastnou lásku
risk je zisk, však mají věčně smutek před očima, tzv. depku
nemůžeme za to, že milujeme
a city najevo své skutečně dáváme.

Co to má však být? Přetvářka nebo stín?
Ptám se sebe vážně, však ty jsi anděl tmy
Už prý city ke mě klesly na míň
do hloubky se propadly.

Proč? Trápím se dál, chci to smazat
chci životu svému dát nový restart
slyším však pořád ještě tvá slova
která se mi v hlavě přehrávají zas a znova.

Nevím co chci, však trápení rozhodně ne
však to nikoho nemine
z neopětovaných citů
někdo ke dnu upadne.

Není to konec, je to teprve začátek!
Aby něco krásnějšího mohlo vstoupit k nám
tak už se, lidičky netrapte!
A žijte a žijte a dýchejte dál!

Smutek ...
Zdroj obrázku: Google

Úzkost

19. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění


Tak je mi , úzko, když tu nejsi
všechno je na samotném konci...
Však ani jeden není
kde by bylo nějaké překvapení...

Hádky, stesk, lítost, všechno najednou,
brána padlých zjevuje se přede mnou,
už nemůžu dále žít, pokud neustoupíš,
v hádkách, vím, že mě neublížíš.

Možná jsem byla moc naivní
a jak si žiju nyní..
V útrapách a bolestech...
v v odraze v zrcadlech..

proč se to muselo stát, nehledáš příčinu
já nechci na nikoho hodit vinu
však nemohu za to že ty mě nevnímáš
a sám po nocích slzy mi utíráš...

spadl jsi do nešťastné studny, studny deprese
kde všechno zlé už zdá se
snažím se držet krok, však nejde to
přemáhá mě samota, znovu jdu do toho..

Co však čekám? Že se změníš?
Přede mnou teď nerozhodně klečíš
a vybíráš si cestu, kterou půjdeš sám
já zatím nevím, kudy kam..

Mé srdce stoná, nedávám ty bolesti
jedna hádka - a mám po štěstí..
Tak to končí většinou
že nedáš mi ruku pomocnou...


Studna deprese

18. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění


STUDNA DEPRESE

Deprese ... čím dál tím víc narůstají,
obavy, které předcházejí,
skutečným činům
které potom bolí.

Nechápeš co se děje,
předcházím bolesti a bez naděje...
nedám průchod
lásce, která neuvadne..

Předtucha že se něco má stát,
děsí mě, bude pronásledovat
po nocích
a ubližovat.

Prostě přichází zas strach z noci
obavy mám, že jsem na konci...
na konci štěstí
až budu klidná, budu dýchat moci.

Zapomeň!!

17. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
ZAPOMEŇ

Nic už nezastaví čas,
ten čas promarněný,
já slyším tvůj nešťastný hlas,
všechno marný...

Nejde na tebe zapomenout,
zapomeň!
Nejde tě nemilovat,
na mě vzpomeň!

Přetvářky a bolestné rány srdce

16. května 2015 v 11:34 | Jojo |  Moje básnířské umění
Byl jsi tu hned
věčný slet
byl jsi s ní.

Předstíral jsi, jak mě máš rád
lhal jsi mi pořád
co víc si přát.

Srdce mé křičí
že tě vidí
marně ale, proč bys mě měl oslovovat

Pádem nelehkým
komplikuje se situace
divíš se, v srci mém však nevidím

Žádnou jistotu
lásku
podporu

nechci být pořád v rozporu
nešťastná
bez nálady, bez nápadu.

Přece nemohu jen ním žít,
musím taky vstát a jít
co by se stalo, kdyby mě opustil? Však nedokážu si to představit..

Otázky srdce

16. května 2015 v 10:28 | Jojo |  Moje básnířské umění
OTÁZKY SRDCE

Srdcervoucí otázky srdce,
však ti dva
nestřetnou se nikdy více
budoucnost vskutku jiná.

Loučí se a bolí je srdce
že neodolali síle
od sebe odloučit se
je těžká tato chvíle.

Když byla jsem Tebou milována,
měla jsem vše, to co jsem měla mít,
divoká a přitom nespoutaná
jen tvou jsem vždy chtěla být.

Snad se zase někdy setkáme
po těch letech
a zase spolu budeme
dívat se na sebe ve šťastných pohledech.

Nemožná dívka

15. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Nic prý neumí,
špatná je
ničemu nerozumí
hloupost rozsévá kolem sebe.

Trápí se
nedává to najevo
přitom dusí se
plány překopává podle svého.

Prý podle ostatních bývá nemožná,
na tělocvik, matematiku
bývá prostě přitom nesvá
nemá čas na lásku.

Všichni ji pomlouvají, dívka už nemůže,
z učitelů, že školy
a dá se smutně do pláče
však toto nikdo z rodičů netuší, snad se to doví.

Smutná dívka bývá den co den,
chovali by se k ní hezky, to je jenom sen,
a tak dívka zklamaná,
zklamanou zůstává...

Tělocvik - zkáza světa

14. května 2015 v 6:15 | Jojo |  Moje básnířské umění
TĚLOCVIK - ZKÁZA SVĚTA
Zná všechny kouty světa,
přitom ona sama je velice smutná,
že nezapadá mezi ostatní..
když se na její účet směle baví

Když posmívají se jí, ani neví proč
je to ten stejný kolotoč
když dělají
že ji neznají.

Není dobrá prý už v ničem,
ničí ji ty pohledy,
dívka nešťastná klesá hlasem,
že má pětku z tělocviku, rodiče se dozvědí.

Však neví, už jak má dál jít
přitom smutné pohledy a pocity krýt..
však rána bude v jejím srdci..
chtěla by ostatní překvapit..

Naděje z nebe

13. května 2015 v 18:01 | Jojo |  Moje básnířské umění

Snášející se naděje na zemi...
padá
naděje vkládá
dolů se snášející.

Přichází tma, jako vždy ticho
chmýří létá všude kolem
a my pomalu žít začínáme jarem
novou láskou.

Květen, nevyzpytatelný měsíc,
chtěli bychom od něj stále víc
očekávání a přání
která rozjasní nám líc.