Jaký to je, když mi dáš konec
myslíš si, že jsi kdovíjaký borec
co se stal mezi námi
koleje které jsou přejeté vlaky
Další hádka která nedosáhne kompromisu
rozpoutáme mezi sebou snad 100 letou válku
nevím proč, z jakého důvodu?
Z těch schodů, kde jsem stoupla, zase sejdu
Nekonečné, už je to hodina
kdy bouřka vzpouzet se začíná
ubíháš střetem od reality
rozhodují však minuty.
Od našeho vztahu už nic nečekám
přitom sílu v sobě mám.
Asi jsem se zmýlila,
pouto, které váže nás oba dva.
Ty ke mě asi už nic necítíš
svými nárazy na mě mě zabíjíš
snažíš se hledat co nejvíc chyb
abych mohla být tou špatnou kdykoliv..
Čekáš, že budu skákat jak ty pískáš
poroučíš, zbavuješ se ostychu, však něco mi říkáš
něco, co už nevnímám
ke dnu spadávám.
Jako tisíce lidí, co znají nešťastnou lásku
risk je zisk, však mají věčně smutek před očima, tzv. depku
nemůžeme za to, že milujeme
a city najevo své skutečně dáváme.
Co to má však být? Přetvářka nebo stín?
Ptám se sebe vážně, však ty jsi anděl tmy
Už prý city ke mě klesly na míň
do hloubky se propadly.
Proč? Trápím se dál, chci to smazat
chci životu svému dát nový restart
slyším však pořád ještě tvá slova
která se mi v hlavě přehrávají zas a znova.
Nevím co chci, však trápení rozhodně ne
však to nikoho nemine
z neopětovaných citů
někdo ke dnu upadne.
Není to konec, je to teprve začátek!
Aby něco krásnějšího mohlo vstoupit k nám
tak už se, lidičky netrapte!
A žijte a žijte a dýchejte dál!
Zdroj obrázku: Google