Na konci láska
III. kapitola - Náruč lásky
Ohlédl se. Jeho myšlenky směřovaly za Terkou. Nemohl ji vypustit z hlavy.. Domluvili se, že se dnes setkají u hřbitova. Už se těšil. Aspoň něco mu zvedne náladu. Pořád ho ale něco trápilo a vlastně ani nevěděl, proč se tim tolik zaobývá. Smutkem, že je nepoznal? Vždy když si na své rodiče jen letmo vzpomněl, v očích měl slzy.
Nic už mu nenahradí rodiče. Náruč, které by se mohl svěřit, je pryč... Deylan si sice dal předsevzetí, že se bude radovat a nebude už tolik skleslý, ale nějak předsevzetí nešlo naplnit slibem.
Bylo odpoledne a Deylan čekal na smluveném místě, u hřbitova. Těšil se na Terku. Byla to pro něj neobyčejná dívka. V očích měla něco krásného... Když se jí podíval do očí, uviděl dvě modré studánky, do kterých se ponořil.
Terka přišla.
Deylan v duchu vykřikl radostí a šel směrem k Terce.
Pozdravili se a dali si pusu. Jen tak , z nenadání, pro Deylana to je něco krásného a nepoznaného. Byl alespoň napůl šťastný. Konečně má někoho, s kým může sdílet své pocity.
Tolikrát jsem si říkal, že můj život bude pustý. Neměl jsem tehdy ani ponětí, co říkám.
Terka už musela domů. Jako správný gentleman, doprovodil jsem ji a ještě chvíli na to mé oči hleděly .. Ptáte se, kam? Do nebe. Mraky měly dnes zvláštní tvary. Pluly po obloze, volně, lehce.
Nejtěžší bylo rozloučit se s Terkou. Objali jsme se (tehdy zatím jen kamarádsky), řekli jsme si ahoj a Terka šla domů. Někdy se prý domluvíme na další vycházku. Postupně jsem ale zjišťoval, že jsem Terku měl rád stále víc a víc.



