Květen 2015

Na konci láska - III. kapitola

31. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Na konci láska
Na konci láska
III. kapitola - Náruč lásky

Ohlédl se. Jeho myšlenky směřovaly za Terkou. Nemohl ji vypustit z hlavy.. Domluvili se, že se dnes setkají u hřbitova. Už se těšil. Aspoň něco mu zvedne náladu. Pořád ho ale něco trápilo a vlastně ani nevěděl, proč se tim tolik zaobývá. Smutkem, že je nepoznal? Vždy když si na své rodiče jen letmo vzpomněl, v očích měl slzy.

Nic už mu nenahradí rodiče. Náruč, které by se mohl svěřit, je pryč... Deylan si sice dal předsevzetí, že se bude radovat a nebude už tolik skleslý, ale nějak předsevzetí nešlo naplnit slibem.
Bylo odpoledne a Deylan čekal na smluveném místě, u hřbitova. Těšil se na Terku. Byla to pro něj neobyčejná dívka. V očích měla něco krásného... Když se jí podíval do očí, uviděl dvě modré studánky, do kterých se ponořil.
Terka přišla.
Deylan v duchu vykřikl radostí a šel směrem k Terce.
Pozdravili se a dali si pusu. Jen tak , z nenadání, pro Deylana to je něco krásného a nepoznaného. Byl alespoň napůl šťastný. Konečně má někoho, s kým může sdílet své pocity.

Tolikrát jsem si říkal, že můj život bude pustý. Neměl jsem tehdy ani ponětí, co říkám.

Terka už musela domů. Jako správný gentleman, doprovodil jsem ji a ještě chvíli na to mé oči hleděly .. Ptáte se, kam? Do nebe. Mraky měly dnes zvláštní tvary. Pluly po obloze, volně, lehce.
Nejtěžší bylo rozloučit se s Terkou. Objali jsme se (tehdy zatím jen kamarádsky), řekli jsme si ahoj a Terka šla domů. Někdy se prý domluvíme na další vycházku. Postupně jsem ale zjišťoval, že jsem Terku měl rád stále víc a víc.

Hřbitov

Na konci láska - II. kapitola

30. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Na konci láska
Na konci láska
II. kapitola -

Děly se divné věci. Pořád jsem se budil. Nemohl jsem zapomenout na to nejcennější co jsem měl... na moje vzpomínky. Ty se nemohly rozplynout jen tak náhle, jako když proutkem mávne. Myslel jsem si, že mě už nic nepřekvapí ale největší příval překvapení a zároveň udivení mě teprve čekal...

Probudil jsem se. První, co mě zajímalo, byla otázka: ,,Kde to vlastně jsem?"
Teprve teď má hlava zapřemýšlela. Na hřbitově jsem přespal. Zřejmě z mého trápení jsem včera večer usnul. Měl jsem podivuhodné sny. Sny, nebo skutečnost? Zdálo se mi, jak byli rodiče na hřbitově a sledovali mě z výšky. Z nebes, kam se pravděpodobně dostane každý mrtvý.
Promnul jsem si oči. Bylo ráno. Foukal studený vítr. Pak mé myšlenky směřovaly na dědu a babičku: Co když o mě budou mít strach? Srdce mi div nepuklo. Aby babi s dědou měli o mě strach, to bylo to poslední, co bych chtěl.. Ponořen do svých myšlenek mé oči uviděly překrásnou dívčí tvář. Stála kousek od hřbitova. ONA.
Moc se mi líbila. Měla hnědé vlasy, modré oči a jakživ jsem nespatřil tak nádhernou dívku.
Problém byl ten, že jsem o ní nic nevěděl.
Mé srdce se rozhodlo u dívky zabodovat.
Nohy jako omámené kráčely pomalu, ale jistě k dívce. Následoval pozdrav.
,, Ahoj ", pronesl jsem nesměle.
,, Kdo jsi? " , zeptala se ta dívka...
Odpověděl jsem jí podle s k u t e č n é p r a v d y.
,, Skoro sirotek ", vypadlo ze mně smutně a do očí se mi draly slzy.
Dívka to pochopila a omlouvala se:
,, Promiň, nechtěla jsem ti nijak ublížit. Uvidíš, spraví se to. Já se jmenuji Tereza a Ty? ", ptala se dívka dál.
,, Deylan", odpověděl jsem jí stručně, ,, nemusíš se omlouvat, nemohla jsi to vědět.

Věděl jsem, že k Tereze něco cítím. Ikdyž jsem ji znal teprve půl dne, zjistil jsem o ní par věcí, líbí se mi. Zatím jsem jí to ale neprozradil.

Terka na mě upřela vděčný pohled. Tehdy jsem poprvé cítil něco, co jsem nikdy jindy nepoznal. L á s k u.

Hřbitov

Na konci láska - I. kapitola

29. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Na konci láska
Na konci láska
I. kapitola - Hřbitov, místo mého trápení

Pomalu jsem kráčel ke hřbitovu. Stmívalo se a temné mraky se vyvyšovaly na obloze. Nebyl krásnější pohled .. Nedávno mi umřeli rodiče při tragické autonehodě. Neměl jsem ani žádné další příbuzné... Jen babičku a dědu.
Stýskalo se mi. Rodiče jsem měl opravdu rád. Skoro vůbec jsem je nestihl poznat. Zemřeli, když mi byly čtyři roky. Od té doby se začaly dít divné věci..

Stmívalo se a můj pohled směřoval stále ke hřbitovu. V ruce jsem držel kytku, kterou položím u hrobu, oči zalité slzami... a přesto jsem se dokola ptal... proč, jen proč?
Tato otázka mě provázela mým životem. Proč jsem skoro nepoznal své rodiče. Kolikrát byly i chvíle, kdy bych potřeboval obejmout, ale žádná náruč se nenaskytla...
Byla tma a slunce už zapadlo. Díval jsem se bez mrknutí na fotky svých rodičů. Tenkrát jsem nechápal, co to je smrt. Byl jsem ještě malý kluk....
Teď už mi je šesnáct a stále mi je smutno. Je strašné nemít někoho, komu bych se mohl svěřit i v těch největších chvílích..
Hřbitov byl pro mě magickým místem. Vždy jsem se tu mohl vyplakat, říci svá trápení, ikdyž je asi nikdo neslyšel. Nikdo se mi tu neposmíval.
Zatímco většina kluků nosila to co právě letělo, já jsem si vystačil s normálním oblečením. Nepotřebuji mít značkové oblečení. Stačilo by mi, kdyby mě měl někdo rád takového, jaký jsem...
Náruč by se naskytla, jenže já měl v té době špatné tušení.
Nechtěl jsem tenkráté přidělávat problémy babičce a dědovi, akorát bych je zatěžoval. No, co už.
Ochladilo se, byla zima, ale přesto foukal poněkud mírný vánek. Asi mi naskočila husí kůže ze vzpomínek, které končily pláčem...
Neměl jsem tolik vzpomínek, avšak nějaké přece. Ty byly většinou jen šťastné a já si přál, aby se vrátil čas zpátky. Bohužel m a r n ě.

Hřbitov



O chudé matce a dítěti

28. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
O chudé matce a dítěti
Matka své dítě hýčkajíc,
čeká co bude s ní.
Nezaváhá ani na chvíli
na den čekajíc.

Rozhovor s bloggerkou Verčou

27. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Rozhovory s bloggerkami
Ahoj,
udělaly jsme rozhovor s bloggerkou Verčou z blogu http://a-lot-0f-fun.blog.cz/.

Verča mi pokládala otázky a já jsem odpovídala.


Verča: Máš ráda jaro?
Já: Ano mám, už jen z toho důvodu, že se začíná vše probouzet.
Verča: Těšíš se na léto?
Já: Ano, moc se těším na léto, prázdniny :)
Verča: Kam letos pojedete?
Já: Někam na Slovensko :)
Verča: Tvá oblíbená země? I
Já: Itálie a Česká republika
Verča: Tvá oblíbená píseň?
Já: Těch je moc.. Christina Delaney - Jdu dál, Petr Kolář - Jednou nebe zavolá a těch je ještě hodně. :)
Verča:Máš domácí zvířátko? Jestli jo, jaké?
Já: Ano. Máme dvě andulky a tři korely, dále morče jménem Ginny.
Verča: Máš ráda školu?
Já: No, jisté předměty moc ráda nemám, ale celkově školu ráda mám. :)
Verča: Jaký je tvůj styl oblékání?
Já: Řekla bych: Není moc výrazný ale líbí se mi.
Verča: Jak dlouho trávíš na pc?
Já: Podle toho kdy. Usmívající se
Verča: Tvá oblíbená květina?
Já: Růže.
Verča: Jaký názor máš na Demi Lovato?
Já: Zpívá moc hezky.
Verča:Tvé oblíbené zvíře?
Já: Psi ♥
Verča: Tvé oblíbené jídlo?
Já: Roštěná, segedýn
Verča: Jak si přišla na přezdívku Jojo?
Já: Hrála jsem si s Jojem. :D
Verča: Oblíbený seriál?
Já: Ordinace v růžové zahradě
Verča: Oblíbený film?
Já: Kamarád do deště
Verča: Máš mě ráda?
Já: Ano, máš moc hezký blog a i Tebe mám ráda.
Verča: Tvá oblíbená barva?
Já: Modrá, zelená, žlutá, tyrkysová
Verča: Líbil se ti rozhovor?
Já: Moc se mi líbil. :)

Rozkvetlý strom


Zdroj obrázku: Google


Rozpadám se

26. května 2015 v 6:13 | Jojo
Rozpadám se...

Nikoho nemám vedle sebe
však někdo mi schází
nikdo
není tu nikdo vedle mě.

Samota mě ničí
rozpadám se na kousky
nemůžu nic dělat
když mi něco schází..

Na dosah

25. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Mé sny a touhy chci mít na dosah,
mé srdce tluče rychlostí na poplach
jeden velký rozpad, touhy, které neměla konce
pár dětských lásek, měla jsem zlomené srdce.

Opustila jsem něco, co mě mělo nadevše rádo,
možná se mi to jen zdálo
a životem mě provázela
jen stín a tma.

Někdy jsem byla neskutečně naivní,
že jsem musela mít vše, to co chi,
těžké je opustit to,
co nadevše miluji.

Jen pouhé obejmutí ... spravilo by mi náladu
měla bych tě na dosah
toužila bych tě držet za ruku,
vím, že trápit nemohu se pořád.

I když je to jen pouhá vzpomínka,
pořád mě to bolí,
snad přijde jednou lék, ten čas
snad mé sny zachrání


Nezapomenutelné bolesti v srdci

24. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Jiné díváš se na tělo,
proč, já prostě žárlím
věřila jsem, že jen tak by tě něco nesvedlo
přitom myslela jsem, že to vím.

Odbočenou stranou, já v postraní,
jdi si za slečnou
všetečnou
mě nic nerozhodí.

Konec ...

23. května 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Konec ...
V očích mých lesk není, věčný stín
ty jsi mou tvář dlouho nezdobil.
V myšlenkých tě stále mám, zapomenout nejde
ničíš mě a tobě nezáleží, jak se mi vede.

Nezajímá Tě, že mám v srdci ránu, která nejde smazat
rána která bolí bude mi Tě stále připomínat.
Proč tolikrát jsi sliboval, že mě neopustíš
tři dny a svými řečmi mě zabíjíš.

VYKOLEJENÍ

22. května 2015 v 6:13 | Jojo
VYKOLEJENÍ

Proč máš chuť odtrhnout mě od svého života
proč se mi nevěnuješ, tvá tvář snědá
nemůžu s tebou být
takhle to nejde, jsem nešťastná

čím víc na tebe myslím
tím víc slzy do očí se derou
a nepoberou
žádné zkušenosti