Věřící v lásku
Z tvých očí
poznám pocity tvé
hlava se mi točí
oči tvé jsou úzkostlivé
a přitom prosící
jako modré nebe
ty patříš mezi věřící
miluješ lásku víc, než sám sebe.
Věříš že jednou se najde
hoch, který tě bude mít rád
vykolejená jsem z tebe
soudíš knihu podle obalu snad?
Vánek zatím tiše věje
a přitom si píská
a mě klidu nedopřeje
moje srdce už čeká.
Co když už tu nebudeš
mé srdce bude zklamané
co když odejdeš
v momentě nezapomenutelném?
Byl jsi má půlka srdce
bez které neuměla jsem žít..
Rozum mi však napovídá
ať umím vstát a jít.
Přece poradit si nenecháš
ačkoliv se snažím
vím že něco Tě trápí
však tobě se líbím.
V tu chvíli div mi srdce nepukne
svěříš se mi se vším.
Jsi zvědav na to, co každý řekne,
přitom zásadou se řídím.
Já budu šťastná navěky, věrnou láskou
která je uzamčena klíčem.
Však nevyjádřím hláskou jak Tě mám ráda,
ani slovem.
Vždycky budu ochotná
políbít Tě před celým davem.
A tak jsem byla nejšťastnější
z celého širého světa
k tomu, co krásného prožívám
nestačí ani věta.
Ani slovy to nejde vyjádřit,
srdce se mi svírá a přitom tluče
já konečně šťastná mohu být
mé srdce radostí skáče.

Je to nádherná báseň, zdá se mi, že i z hlediska rýmů a rytmu. Líbí se mi, jak stále píšeš o lásce.
Jen, moc jsem nepochopila, z jakého je to psáno pohledu. Řekla bych, že z dívčiného, ale zmátla mě pátá sloka....