Samé dno

14. dubna 2015 v 6:10 | Jojo |  Moje básnířské umění
Samé dno
Topíš se v žalu,
stačilo málu,
stáhlo by tě to ke dnu
dej mi lásku.

Tu kterou jsi prožíval
za těch dětských let a dal
mou pravou tvář jsi poznal
jenže pak jsi mě zklamal.

Neuměl jsi žít
pořádně a pak kámen svalit
kámen na zádech tvých
jak dlouho už neprožíváš smích?

Možná je to náhoda
že je to láska nešťastná
však pohled nemine přetvářka
pohled tvůj, jsi neštěstí hromádka.

Když ztratil jsi mě,
ocitla jsem se jinde, propadla do země,
tvé očí úzkostlivé
mě ještě zahlédly bolestně.

Neváhal jsi za mnou jít
přetvářka mi může ublížit
proč jsi chtěl svoje pocity skrýt?
Proč masku měl jsi nasadit?

Horkým slovem omluva platná
nepomohou slova planá
tvá duše se omlouvá
a já jsem šťastná.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 reveriedreams reveriedreams | E-mail | Web | 14. dubna 2015 v 7:17 | Reagovat

Většina z toho se ti vůbec nerýmuje, a rytmus také utíká. Nemůžu tudíž říct, že by se mi tato báseň líbila, ale myšlenka je opět nádherná.
Mimochodem, jak pokračuješ s Šesti kroky?

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama