Jdu cestou dávnou,
kterou chodili jsme dřív
myslela jsem, že v srdci neulpí rány
budeme šťastni,
jenže jiné okolnosti nastaly.
Dostala jsem nemoc zhoubnou,
která ničí
bolesti
hrůzostrašné sny
každý dělá chyby.
Tento člověk si to nezasloužil,
měl by dostat řád za statečnost
aby měl radost
jenže všechno se pod rukama hroutí.
Jen vzhled rozhoduje,
nikdo nehledí na utrpení,
pomohlo by lásky pohlazení
rána na srdci neroztaje.
Promění se v kámen
a zase zavzpomínám
půjdu dál
a dohoří plamen

Má to krásnou myšlenku, ostatně jako vždy, ale některá poetická slovní spojení mi nesedí. Rána v srdci? Roztát? Moc dobře nevím, jak to pochopit.
Rýmy a rytmus také občas utíkají, ale zdá se mi, že se už pomalu lepšíš. Piš rozhodně dále, jde ti to?
P.S.: Vyjde ti někdy ještě jiný článek, než básně?