Mučení povoleno
Copak si myslíš, že mi můžeš ubližovat?
Muka jenom prožívám.
V těch dávných časech musíš skonat,
v srdci zaryté rány mám.
V minulosti bylo vše jinak,
netrápil jsi mě.
Teď však musím vzdát se všeho,
což však velmi smutné je.
Nevím, co se najednou stalo
když vězníš mě v téhle skále.
Jestli osudu by se to líbilo,
mám na mále.
Ani světlo nejde sem
můj milý mě hledá
však říká si že se po mě slehla zem
smutek na místo usedá.
Je zvláštní, že už necítím
nic v tomto sklepení
nic co by mohlo mi
pomoci.
Šumí to tu, ozvala se rána
tak strašně jsem se v ten moment bála
že jsem kámen upustila
ten, který jsem tak dlouho vláčela.
Ten, který mě dusil celý život
odvalil se někam jinam
trápení už ze mě spadlo
jenže teď , jak se dostat k nám?
Naštěstí jsem se dostala ven
z toho vězení, kde jsem měla ruce svázané.
Slibuji Bohu, že nikam nepůjdu už
s cizím člověkem.
Toto je o kamarádovi ... který mě hodně v minulosti trápil. Tato básnička je hodně citová. Prosím upřímné a klidně i kritické názory!

Moc krásná báseň, je cítit jak to bylo těžké...