close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2015

Přeplul bys kvůli mě oceán

11. dubna 2015 v 6:14 | Jojo |  Moje básnířské umění
Přeplul bys kvůli mě oceán

Říkáš že bys přeplul kvůli mě oceán však planá slova nestačí
tak mi nějak dokaž že nejsem pro tebe jen cizí.
...
Hraješ si na něco co nejsi a přesto tíseň ovládáš
to co vidím, mě teď děsí však ty mě jenom nalháváš

Že budeš jiný když nechceš se změnit
proč mi lžeš zodpověz si sám.

Však na konci mě vždy odhodíš
ucukneš a už se neprobudíš
z toho zla co obklopí tě
přec stále chytáš mě do své sítě

Nevím ani s kým jsi ty
nechci být zase obětí nekonečného trápení
Vždyť ty takový nejsi
v duši máš srdce snaž se mě vnímat chápej mě přece

Snažím se uvěřit že takový nejsi dělám si naděje co tímhle dokážeš si?

Já nechápu jak můžeš předstírat mě ubližovat a být bezcitný, nepláčeš....

6 kroků - I. kapitola

10. dubna 2015 v 15:55 | Jojo |  Co se jinam nevešlo
6 kroků - I. kapitola

Trošku vám přiblížím můj život:
Mé jméno se nazývá Míša a žiju v bytě s přítelem Jirkou. Myslím si, že jsem našla toho pravého. Aspoň v to doufám. Říká mi, že mi to sluší, ale někdy se pohádáme. Pak mě to vždy mrzí... Doufám, že i jeho. I když to nedává najevo, určitě mu to bývá líto. Plánujeme i rodinu a dítě. Jirkovi by určitě nevadilo, kdybych časem měla dítě, aspoň mi to sám říkal.



Bylo by pro mě velké zklamání, kdyby jen kvůli dítěti ode mě utekl. Vždycky jsem si přála miminko. Nezáleželo mi na pohlaví, hlavně ať je zdravé. Momentálně ležím na pohovce a koukám se s přítelem na Simpsonovi :)) Máme společné zájmy, jako je například sport, oblíbené filmy a mnoho dalšího. :))

Přítel mě ale nikdy nepodporoval, to mi vadí. Nemyslete si, náš vztah není bez chyby. Taky se najdou nějaké mouchy. Když ale můj přítel má problém, a to dost velký, tak mi vadí, že to pokaždé řeší jen alkoholem.

Chtěla bych mít s Jirkem, mým přítelem, velkou rodinu. Na počtu dětí nezáleží. Přesto by mi zatím stačilo jen jedno. S dítětem to bývá krásné, ale je přiděláno na mnoho starostí. Ovšem ani to mě neodradilo od mého snu, mít dítě.

Míchala jsem polévku a přitom měla myšlenky někde jinde. Vytrhly mě z nich až přítelova slova, s příliš nepříjemným hlasem.

"Míšo, podej mi pití. "

Na příteli mě štvalo, že je líny dojít si i pro pití. S tím jsem však nic udělat nemohla. Nebo ano? Neměla jsem příliš možností. I když konečně bych chtěla změnu. Bylo by mi lépe. Ale nechtěla bych Jirku ztratit. Je jako kus mě, bez něj žít nedokážu. Všechno bych pro něj udělala, opravdu všechno. I ruku do ohně bych za něj dala, miluji ho. I když mě někdy štve, neumím si bez něj život představit, ale to už se opakuji. Jirka je pro mě celý život.

Jen mi vadí, že mě pořád nutí být s ním v posteli. Poslední dobou už to přehání. Avšak stalo se něco, co se nemělo stát. Jednoho odpoledne jsem byla sama a za chvíli jsem měla jít na gynekologickou prohlídku. Už jsem tam nebyla dlouho a tak mi na tom docela záleželo.

A tak jsem šla, pocity jsem neměla moc dobré, ale přemohla jsem se a kráčela jsem směr gynekologická prohlídka. Přítel o tom nic nevěděl. Však mu to řeknu až přijdu. Slíbila jsem mu sice, že budu doma, jenže ... měla jsem ten den smluvenou tu prohlídku a nepočítala jsem s tím. Avšak nové okolnosti mě překvapily.

Konečně na mě přišla řada.
"Další!" - ozvalo se do čekárny. Byla jsem tedy na řadě tak jsem šla. Neměla jsem moc dobré pocity. Konečně bylo po vyšetření, jenže gynekolog se netvářil moc přívětivě, "jste v 6. měsíci těhotenství."

Zděsila jsem se a byla jsem tak zaskočená, že jsem ze sebe nevydala ani jedinou hlásku. Tohle pro mě byla novina. Co na to řekne můj přítel Jirka? ptala jsem se sama sebe v duchu a přitom doufala, že tuto zprávu přijme jako budoucí taťka.

Ovšem jsem měla velké obavy. Co když ode mě odejde? Různé myšlenky se mi honily hlavou, ale rychle jsem je zaháněla. Jirka nemá určitě tak kruté srdce, aby mi řekl, ať jdu okamžitě na potrat. Bála jsem se mu to říci. Ale to Míša ještě netuší, jak to vše dopadne...

Suchý déšť

10. dubna 2015 v 6:10 | Jojo |  Moje básnířské umění
Suchý déšť



Spouští se k nám suchý déšť.
Copak je to možné?


Dopadá na okraje střech
není to přece kouzelné?


Jak ale může dopadat
když je suchý?


Jak může ťukat
do okraje střechy?


Padá a padá k nám pozvolna z výšky
není cítit, jako vzduch


jen se rukou rozmáchni
a hned ucítíš ten příjemný ruch.


Déšť co je suchý, však na světě není
avšak myšlenka je to pěkná


vůbec není k zahození
na mě pohádkový déšť čeká...

Věřící v lásku

9. dubna 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Věřící v lásku


Z tvých očí
poznám pocity tvé


hlava se mi točí
oči tvé jsou úzkostlivé


a přitom prosící
jako modré nebe


ty patříš mezi věřící
miluješ lásku víc, než sám sebe.


Věříš že jednou se najde
hoch, který tě bude mít rád


vykolejená jsem z tebe
soudíš knihu podle obalu snad?


Vánek zatím tiše věje
a přitom si píská


a mě klidu nedopřeje
moje srdce už čeká.


Co když už tu nebudeš
mé srdce bude zklamané


co když odejdeš
v momentě nezapomenutelném?


Byl jsi má půlka srdce
bez které neuměla jsem žít..


Rozum mi však napovídá
ať umím vstát a jít.


Přece poradit si nenecháš
ačkoliv se snažím


vím že něco Tě trápí
však tobě se líbím.


V tu chvíli div mi srdce nepukne
svěříš se mi se vším.


Jsi zvědav na to, co každý řekne,
přitom zásadou se řídím.


Já budu šťastná navěky, věrnou láskou
která je uzamčena klíčem.

Však nevyjádřím hláskou jak Tě mám ráda,
ani slovem.


Vždycky budu ochotná
políbít Tě před celým davem.


A tak jsem byla nejšťastnější
z celého širého světa


k tomu, co krásného prožívám
nestačí ani věta.


Ani slovy to nejde vyjádřit,
srdce se mi svírá a přitom tluče


já konečně šťastná mohu být
mé srdce radostí skáče.

Z citů láska

8. dubna 2015 v 18:48 | Jojo |  Moje básnířské umění
Z citů láska

Když prošla jsem kolem něj
měla jsem strach.


Že prozradím se
v tu chvíli bych si přála létat jako pták.


Pták v povětří,
krouží si a čeká


jenže obyčejný člověk
se den co den leká


poznal mě, snad si myslí, že je to někdo jiný
nebudeme předstírat si city


nevím jestli tohle je prokletí
abych prožila si další zklamání


vrchol má být
že zastavíš mě


nedívajíc se na lid
vše polibkem shrneš.


srdce mi buší,
divže slyšet to není


emoce jsou na místě
nejsou k zastavení


v teplém objetí
začíná mi být dobře


už nejsem ve vězení
ve studené zimě.


Začínají mi vlasy vlát
a všichni kolem


zírají na nás jak na exponát
jednou jsme nahoře, jednou dole


já však vážím si toho co je teď
city mé hlavně do urny nesmeť


nepohřbi je pod zemí
tam kde nejsou k nalezení.

Tato báseň je o setkání s mým bývalým přítelem. Chtěla jsem v ní vyjádřit svoje pocity, i když básnička končí šťastným koncem, zatím co náš vztah šťastným koncem nekončil ... :) No, nechci se tu rozepisovat, i když by mi to možná pomohlo. Prosím upřímný názor na tuto báseň, je pro mě důležitá.