close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Duben 2015

Usmrcena steskem

21. dubna 2015 v 6:10 | Jojo |  Moje básnířské umění

Usmrcena steskem


Někdy si říkám,
že mi chybí,
moc se mi líbí
však na něj nemám.

Dusím se steskem
jen pohledem
s citem
ho mít.

Nemám ho u sebe
je to špatné
líbím se mu?
Pokládám si otázku sobě.

Chci s ním být
v zápětí hvězd
mít tu čest
se sblížit s ním

jen pár pohledů
zachytily touhu
mou
znovu.

Má tak krásné oči
já se v nich topím
promluví na mě
mě přemáhají slzy.

Snad to bude brzy,
naše setkání.
Nechci už prožít
ani jediné zklamání...

Jaro, přicházej!

20. dubna 2015 v 6:15 | Jojo |  Moje básnířské umění
JARO, PŘICHÁZEJ!

Jaro ťuká na vrátka,
pospěšte si děti
ať ho ještě spatříte
aby radost jste měly!

Támhle voní fialka,
tady zase tulipán
kvete, šeptá, vůně jara
zas tam skví se celý lán.

Pojďte honem
jaro pozdravíme
a velkým skokem
jaru zazpíváme

vítat jaro
to je sláva
aby se nestalo
že nepřišla by vůně jara!

Musíme ho pozdravit
co děláš ty dítko?
Já už musím jít
na oběd, jsi kvítko! Usmívající se

Tuhle báseň prosím berte s humorem.

Bolesti

19. dubna 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění

BOLESTI



Zapomínám...
na všechny starosti...
zapomínám...
na neskutečné bolesti.

Ty které bolí nejvíce,
s tebou klidně protančila bych střevíce.
Jenže ty o mě nemáš zájem
nemůžu na tebe udělat dojem.

Trápím se tím
však ty mě nevnímáš
po kdaždých starostech
ode mě rychle utíkáš

Nevím, jak s tím mám žít
tys nechtěl mi ublížit
máš konečně to, co jsi chtěl
aby Ti každý záviděl...

Pro dědu.. Nejlepší člověk na světě

18. dubna 2015 v 6:14 | Jojo |  Moje básnířské umění
Je mi smutno po tobě,
nebudu si však dělat iluze,
že ještě žiješ
že jsi na světě.

Víří prach tvůj
po celé planetě,
měj jsi rád rád život svůj,
a chtěl jsi být s námi stůj co stůj.

Vzpomínky jen v očích mám
dávno už nehledám
důvody proč být protivná
na dno upadám.

Ve smutku se utápím
už nikdy se nevrátíš
smutek v sobě dusím
však marná naděje, že se ještě objevíš.

Co mám dělat, když pro mě život skončil
mé štěstí vlastně zabil
osud, co mi to slíbil.

Však nemuselo to takhle dopadnout
dávno cesty zpět
já brečím vzpomínkou
co vybavím si hned.

Pochybuji, že jsi šťasten,
bez nás, jako zmámen
určitě jsi ale na nás nezapomněl
vždycky dopředu hádáme svůj úděl.

Však přesnou předpověď nikdy nevíme,
až vyprávíme,
v té minutě
co je nám nejdražší, musíme jít dále...

Pro dědu... Jen pro něj... Děda je nejlepší člověk na světě a vždy bude.. Vždy mi pomohl..

Staré dobré časy

17. dubna 2015 v 6:10 | Jojo |  Moje básnířské umění
Mám bolesti, když tu nejsem s tebou,
když nedržíš jako vždy ruku mou
když nemůžeš mě obejmout
když víš, že bolesti každou chvílí stoupnou

Já cítím se pořád osaměle,
když nejsi u mě
bolest se stupňuje
já chtěla bych říct toho tolik, tobě.

Dobře vím, že náš vztah se rozpadl
že už nevrátím vše, jak bylo dřív
že už nikdo by nám nepomohl
možná by se odděleně žilo líp.

Však smutek v sobě věčně dusím,
pořád na tebe jen myslím,
zkouším na nás zapomenout,
však dávám si naděje, plamen bude žhnout

zažívám první zklamání
nebaví mě čekání
na tvoje dlouhé rozhodnutí
některé vzpomínky hodně bolí.

Však musím jíti tou cestou trnitou,
časem zapomenout
vzpomínky jdou stranou
když on má jinou...

Plamen, že se vše vyřeší

16. dubna 2015 v 6:10 | Jojo |  Moje básnířské umění


Jdu cestou dávnou,
kterou chodili jsme dřív
myslela jsem, že v srdci neulpí rány
budeme šťastni,
jenže jiné okolnosti nastaly.

Dostala jsem nemoc zhoubnou,
která ničí
bolesti
hrůzostrašné sny
každý dělá chyby.

Tento člověk si to nezasloužil,
měl by dostat řád za statečnost
aby měl radost
jenže všechno se pod rukama hroutí.

Jen vzhled rozhoduje,
nikdo nehledí na utrpení,
pomohlo by lásky pohlazení
rána na srdci neroztaje.

Promění se v kámen
a zase zavzpomínám
půjdu dál
a dohoří plamen

Pokryti černým peřím

15. dubna 2015 v 6:10 | Jojo |  Moje básnířské umění
Pokryti
černým peřím

nešťastni
kvůli věčným bouřím

Podvedeni
život prošli s bolestmi

dál čekající
na vysvobození

vyučeni
krutými životy

snad už nebudou jen čekajícími
to ví jen osud, nikdo jiný.

Však najdou
jednou důvěru

překonají bouřku
a půjdou dál.

Samé dno

14. dubna 2015 v 6:10 | Jojo |  Moje básnířské umění
Samé dno
Topíš se v žalu,
stačilo málu,
stáhlo by tě to ke dnu
dej mi lásku.

Tu kterou jsi prožíval
za těch dětských let a dal
mou pravou tvář jsi poznal
jenže pak jsi mě zklamal.

Neuměl jsi žít
pořádně a pak kámen svalit
kámen na zádech tvých
jak dlouho už neprožíváš smích?

Možná je to náhoda
že je to láska nešťastná
však pohled nemine přetvářka
pohled tvůj, jsi neštěstí hromádka.

Když ztratil jsi mě,
ocitla jsem se jinde, propadla do země,
tvé očí úzkostlivé
mě ještě zahlédly bolestně.

Neváhal jsi za mnou jít
přetvářka mi může ublížit
proč jsi chtěl svoje pocity skrýt?
Proč masku měl jsi nasadit?

Horkým slovem omluva platná
nepomohou slova planá
tvá duše se omlouvá
a já jsem šťastná.

Hrdina, který zradil

13. dubna 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Hrdina, který zradil

já nevidím důvod jak,
proto že utíkáš za jinou?
To jsi tedy hrdina.

Lžeš mi do očí
já to vím
nikdo vůbec nevidí
jak se trápím.

Pouhou lež
dokážeš říct se sklopeným pohledem
jestli mi pravdu sděluješ
můžu uhádnout jen odhadem.

Pravda šumí ve větru
odvál ji vánek, co vál
nebojím se ukázat lásku
však ty jsi mě zklamal.

Tvoje pohledy vysvětlují
jasnou odpověď
na to co právě mi sdílíš
pouhým okem.

Sdělení v tvých očích se leskne
čekáš, že ti odpustím
však lež se nepromine
smutek staletí cítím.

Lež zní přece tak sladce
přítom má krátké nohy
a pak bolestivě
se sdělí.

Mučení povoleno

12. dubna 2015 v 6:13 | Jojo |  Moje básnířské umění
Mučení povoleno

Copak si myslíš, že mi můžeš ubližovat?
Muka jenom prožívám.


V těch dávných časech musíš skonat,
v srdci zaryté rány mám.


V minulosti bylo vše jinak,
netrápil jsi mě.


Teď však musím vzdát se všeho,
což však velmi smutné je.


Nevím, co se najednou stalo
když vězníš mě v téhle skále.


Jestli osudu by se to líbilo,
mám na mále.


Ani světlo nejde sem
můj milý mě hledá


však říká si že se po mě slehla zem
smutek na místo usedá.


Je zvláštní, že už necítím
nic v tomto sklepení


nic co by mohlo mi
pomoci.


Šumí to tu, ozvala se rána
tak strašně jsem se v ten moment bála


že jsem kámen upustila
ten, který jsem tak dlouho vláčela.


Ten, který mě dusil celý život
odvalil se někam jinam


trápení už ze mě spadlo
jenže teď , jak se dostat k nám?


Naštěstí jsem se dostala ven
z toho vězení, kde jsem měla ruce svázané.


Slibuji Bohu, že nikam nepůjdu už
s cizím člověkem.

Toto je o kamarádovi ... který mě hodně v minulosti trápil. Tato básnička je hodně citová. Prosím upřímné a klidně i kritické názory!